Olympiáda šla i přes Teplice

Olympiáda šla i přes Teplice

Regionální muzeum v Teplicích k této události připravilo exponát měsíce července

SIEGFRIED NEUMAIER

Teplice Je krásné slunečné počasí a Krupskou ulici lemují stovky přihlížejících, kteří hlasitě povzbuzují. Je také koho. V čele proudu sportovců běží pět borců s dresy, na kterých jsou znaky pěti zemí Československé republiky. Československý atlet a sokol Josef Nipl běží ještě před nimi, nese v rukou pochodeň a vbíhá na dnešní náměstí Svobody. Píše se 31. červenec roku 1936.

Olympiáda. Světové sportovní klání těch nejlepších z nejlepších. Asi nikdo nezapomene na nejslavnějšího maskota této události a to medvěda s opaskem z barev symbolizující kontinenty sepnutý olympijskými kruhy.

My si však zavzpomínáme na onen rok 1936. Olympiádu organizovalo hitlerovské Německo v Berlíně. Tehdy nabylo město Teplice světového významu, jelikož se poprvé a zatím naposledy v historii přes něj nesl olympijský oheň. Cesta vedla z Prosetic, přes Laubeho náměstí, okolo divadla do Krupské ulice. Na Náměstí svobody, už na něj čekal velký dav diváků a starosta místní Sokolské obce Sláva Vykouk, později popravený v za napomáhání československým parašutistům při atentátu na Heydricha. Po patnáctiminutové slavnosti oheň zamířil přes Trnovany směr Petrovice a Německo.

Regionální muzeum v Teplicích k této události připravilo exponát měsíce, který je k vidění ve vstupní hale teplického zámku.

Viktor Heller nám k tomu řekl: „Hledali jsme něco, čím bychom přispěli k tomu, že je letos olympiáda v Londýně a zjistili jsme, že tady máme některé památky na olympiádu v Berlíně z roku 1936, které právě měly spojitost s Teplicemi.“

Z vitríny na nás hledí fotografie tehdejších sportovců, držák pochodně, vše doplněné textem, jehož autor je právě Viktor Heller.

Na celou událost vzpomíná syn Josefa Nipla, Vratislav Nipl: „Tatínek o tom moc nemluvil. Byla to přeci jen pohnutá doba. Já se o to začal zajímat až když mi bylo dvanáct, jenže to byl rok padesát a tátu zavřeli komunisti.“

Vratislav Nipl vstává a ze skříňky bere stříbřitý předmět.

„To je ono. V tomhle tehdy táta nesl tu pochodeň. Máme to doma od té doby, jenže já nevěděl co to je. Jak říkám, byla to složitá doba. Nejprve válka, pak bolševik. Když jsem začínal chápat co a jak, tak jsem šel na vojnu, svatba, a to už pak má člověk jiné starosti.“

Na stole se objevuje několik fotografií.

„To je jediné, co k tomu mám. Sem tu pochodeň přinesli z Terezína. Tady si to pak předávali. První předávka byla jak je dnes plynárna. Druhá byla u pošty na Laubeho náměstí a tam to právě převzal tatínek. Běžel s tím pak kolem divadla, Krupskou až k radnici, kde na ně už čekal Sláva Vykouk.“ Z fotografií je už znát nadcházející doba. Tyto němí svědkové minulosti přesto dovedou říkat mnohé. V davu se již objevují zvednuté pravice. Pozdrav, který v následujících letech určoval běh dějin.

Jen tak pro zajímavost, účastníkem Berlínské olympiády byl i jeden rodák z Teplic. Jmenoval se František Leikert.