„Nový, v celé Evropě unikátní projekt, vnímáme jako rozmarnou poctu Českému středohoří vhodnou pro celou rodinu. Čeká vás krajina a historie vnímaná všemi smysly. Žádné velké mudrování, jen sny, báchorky, nesmysly a dobrodružství,“ slibuje za Kult Filip Nuckolls.

Kdo vymyslel název Kredenc?
Byl to zakladatel ústeckého Kultu Jan Kvasnička. Já navrhoval jméno Rudohoří, starý název Českého středohoří. To se ale moc nehodilo. Druhý název byl Kredenc, jak se mašina opravdu jmenuje. Anebo Žhavý trubky či Dunihlav. My volili Kredenc.

Jak vypadá váš scénář?
Jako by někdo našel ve vybydleném baráku starou kredenc a tahal z ní ven různé věci. Každá by představovala něco z historie Středohoří nebo nějaké jeho téma. Tak se mi to líbí, tak jsme si to vzali za své.

Kolik se nabízelo možností?
Jako tvůrci jsme měli dvě různé cesty. Mohl vzniknout lineární příběh o sváru dobra se zlem, jak je to ve Středohoří obvyklé. Jenže my jsme s podobným divadlem první u nás, možná i ve střední Evropě. Samozřejmě tu divadla ve vlaku už byla a ještě budou, ale určitě v nich nikdo zatím nehrál tak, jak to plánujeme my. Nebylo to nikdy tak, že další lidé jsou v terénu, že s diváky pracujete na cestě, že vystoupí a nastoupí. Kredenc je pro nás zajímavější spíš těmi střípky, ze kterých složíme středohořskou revue. Tak jsem vlastně název Kredenc využil jako argument pro to, aby můj scénář nakonec vypadal tak, jak vypadá.

Co jste do inscenace použil z toho, co už z literární historie známe?
Jedeme přes Třebívlice, k nimž se vztahuje známý příběh Ulriky von Levetzow a starého Goetha.

Upravili jste ho zásadně?
Jo, je to spíš taková legrace. Když si představíte, že jí je 17 a jemu 82 let… Její mámě bylo tehdy 33 let a říkala o něm, že by mohl být její pradědeček. Spíš se tu zastáváme jí než Goetha. Ulrika totiž těsně před smrtí tvrdila, že jediné, co ji mrzí, je to, že umře a nebude se moci bránit nařčením, že s Goethem něco měla. Tvrdí, že nikdy nešlo o milostný vztah. Takže se na to koukáme spíš úhlem pohledu Ulriky.

Jednoznačným vítězem 6. ročníku soutěže se stal Zbyněk Nezbeda s fotografiemi vinic a sadů.
Fotosoutěž k Českému středohoří startuje

Kudy Kredenc pojede?
Vlak vyjíždí z lovosického nádraží. Příběh začíná v Čížkovicích, které patří pod Sulejovice. Odsud byl Zdeněk Kašpar Kaplíř, nejstarší český šlechtic popravený v našich dějinách. Sťali ho na Staroměstském náměstí 21. června 1621, bylo mu 76 let. Jeho hlava bude jedním z vypravěčů našeho příběhu. Dál je tu Mácha, a protože jedeme kousek od Rané, jsou tam i souboje Čechů a Němců v plachtění. To je dost srandovní, protože první, kdo úspěšně plachtil z Rané, byl Němec Ervín. Letěl 2 hodiny a 35 minut, takže plachtil. A to jsme někdy v roce 1920. Přitom Češi z lounského klubu se strašně radovali, když udělali rekord 45 sekund. A když věděli, že to nedoženou, že nejsou schopni jeho úspěch vyrovnat, tak byť byl Ervín občanem Československa neuznali jeho let jako československý rekord.

Co nás čeká cestou zpátky?
Připomeneme starou německou baladu Lenora od G. A. Bürgera, což byl pro Erbena předobraz Svatební košile. Je o vojákovi z prusko-rakouské války, který padl u Prahy. Z našeho úhlu pohledu ale zahynul u Lovosic, kde byla mnohem větší bitva Sedmileté války. Jde si pro svou milou a pak ji stáhne do hrobu. Balada končí velice špatně, což je pro nás leitmotiv temné hororové cesty nazpátek. V ní nabídneme i pověst z Hazmburku a úryvky z Máchy.

Vaše skvělé velké loutky připomínají práce a poetiku ústeckého výtvarníka Míry Nebeského. Jsou jeho?
Nejsou, dělali je Lukáš Bažant a Honza Kuchinka ze skupiny Echt Street Puppets. Asi všichni poznají, že to je Vincenzio ze Zkrocení zlé ženy, který má na Švestkové dráze prázdninový melouch. A jejich další loutka je nová, je to úžasný červený robot, asi nejnákladnější kousek Echt Street Puppets. Tahle umělecká skupina vystoupila dvakrát na zahájení sezony v Činoheráku, bavila v centru Ústí Barevnou planetu a vyhrála velkou Loutkoparádu v Berlíně. Vidělo je tam přes milion lidí.

Jak je pro Kredenc důležitá hudba?
Velice, ono je to takové setkání přátel. To je na tom hrozně hezké, každá jízda má být událostí. Muzika v Kredenci bude znít neustále, celá cesta je podmalovaná hudbou. Naživo ji budou hrát Dan Fikejz s Ondrou Švandrlíkem. To oni jsou dva hlavní stavební kameny.

Podřipský motoráček.
Cestujete rádi vlakem? Využijte novinky ve Středohoří

Bude divadelní jízda vhodná i třeba pro desetileté dítě?
Mohla by být, hlavně naše první rozmařile radostná jízda tam. Návrat už bude temnější, hororový. Během ní budou chodit lesem mrtví… Ale to si musíte posoudit sami, jak své dítě znáte a co mu vadí. Jenže my už od začátku myslíme hlavně na děti, dali jsme si pro ně věkovou hranici osm let. Takže pro synka to možná bude vhodné, až trochu povyroste. Chceme totiž jezdit Švestkovou dráhou a hrát tu každé léto.

Čím je pro vás Kredenc unikátní?
Mám rád železnici. Přes léto, kdy často jezdím po republice, využívám auto minimálně. Mám prostě vlaky rád. Kdysi u piva jsem nadhodil Honzovi Kvasničkovi, že bych to takhle rád v létě dělal, a tato krajina i její trati jsou pro to ideální. Kozí dráha, kdyby jezdila, by k tomu byla skvělá. Zubrnická ne, protože je krátká a celou dobu jede ve svahu. To není ideální. Úchvatná je právě Švestková dráha se svými kopci a výhledy do krajiny hlavně na Lounsko. Je pro Kredenc perfektní i díky tomu, jak se o ni lidé hezky starají. Pro mě je to letní radost, neměl jsem letos žádné prázdniny, žádnou dovolenou. Věnuju se dráze, chodím po ní a strašně se těším, až začneme. Až se rozjedeme s diváky, herci, loutkami a akrobaty. Bude to 16 krásných jízd.

Jedna věc je hru napsat, druhá v ní hrát. V jaké roli vás uvidíme?
Představu už mám, obléknu uniformu, zapojím se. Ale jak vše bude a jak to vyjde, to se teprve uvidí. Kolega Kvasnička jede se strojvedoucím, ohlídá si rychlost vlaku. Musíme vše přesně synchronizovat na našich 25 kilometrech. Do toho budou čtyři auta převážet různé lidi, herce, účinkující. A já budu někde mezi tím běhat a zachraňovat, co bude třeba. Dělá nás na tom 20 lidí, těšit se můžete na herce a akrobaty. Herecké obsazení projektu tvoří Anita Krausová, Jan Řezníček, Zbyšek Humpolec a Martin Tlapák.

Jak hluboko diváci sáhnou do kapes?
Vstupné pro dospělé se pohybuje od 380 do 580 korun v závislosti na termínu. Děti do 15 let mají 50 procent slevu, představení je přístupné od osmi let. Více informací o projektu a předprodeji vstupenek najdete na webu www.kredenc.net.

Výhled na České středohoří. Vzadu Milešovka
Obludné plány na zastavění vrcholu Milešovky šly k ledu