Svátek heavy metalu v Ústí. Také tak lze nazvat show severočeské, respektive teplicko - ústecké rockové legendy Motorband, v ústeckém Národním domě.

Více o vystoupení prozradil  rockový  zpěvák par excellence, Ústečan Josef Šutara. Muž,  který vedle Motorbandu zpívá i v pražských rockových operách Antigona, Oidipus Tyranus a Sedm proti Thébám.

Přeložená show

Josefe, co už můžete prozradito chystaném koncertě v Ústí v Národním domě. Čekáme na něj už dost dlouho, proč?
Všichni se na něj těšíme, museli jsme ho ale přeložit z jarního termínu až na teď. Klaudius Kryšpín, náš bubeník, měl totiž nějaké závazky v zahraničí, v USA a v Kanadě, no a bez něj by to určitě nešlo. Tak jsme počkali…

Co od vás tentokrát, respektive po dlouhých 855 dnech, fanoušci v Národním domě v Ústí uslyší? Co zahrajete?
Budeme hrát nějaké novinky, zazní pár věcí z alba Satisfakce, něco z legendárního debutu Motorbandu „Made in Germany" a asi jedna věc z alba Rokenrol, natočeného s Milanem Daimem. No a nakonec i písničky z alba Heart of The Machine, naší zatím poslední řadové desky.

Jak vypadá playlist vaší chystané heavy  show? Už víte?
Měl by čítat zhruba devatenáct věcí. Navíc by měl mít v Národním domě  ještě sólo ve stylu amerických bubenických géniů Donati Klauda, tedy náš skvělej bubeník Klaudius Kryšpín, který se znovuobnovením s Kocábovým Pražským výběrem loni vrátil na scénu.

Máte hned dvě předkapely, vzpomenu si teď ale pouze na jednu z nich, na severočeské crossoverové Toxic People. Co na ně říkáte, baví vás?
Líbí se mi, jo, baví mě.

Jak jste pookřáli poté, co s vámi začal hrát Klaudius Kryšpín?
Strašně nás to nakoplo, je to hodně pozitivní člověk, šílenec, nadšenec do muziky.  Pořád něco řešíme, vylepšujeme, on může hrát skladbu třeba ve čtyřech verzích.   Chodí s novými nápady, i díky němu jsme teď dobrá parta.

A váš ústecký nováček, kytarový ďábel Maňas Manič?
Ten se chytil šance a maká na sobě. Je šikovný, loni byl v našem konkurzu druhý. Ten, který byl první, už skončil. Ale ne, že by byl naštvaný na Libora „Máči" Matejčíka, ale protože dělá konzervatoř, tu samou co já v Praze, a má jít studovat muziku do Ameriky.

Píšete i nové písničky?
Z 99 procent je píše Máča. No a my s Maňasem je jezdíme zkoušet, a to třikrát do týdne. Děláme nové věci, projíždíme ty staré, učíme se…

Na co se právě těšíte, co vás těší a motivuje, nabíjí?
Těším se na společné koncerty s Kamilem Střihavkou, které nás od léta čekají. Jsou zatím tři, tedy žádné velké množství, ale ony ještě přibudou. Plánujeme asi  deset koncertů celkem. Zatím vím, že vystoupíme  na Výravě 2. srpna, Plzeň je v plánu na  14. listopadu a 23. listopadu už se na nás těší Vysoké Mýto. No a my na něj, samozřejmě.

Kamil nám to nabídl

Jak se vám podařilo Kamila přesvědčit ke společným kšeftům? Pokud vím, vždy tu byl určitý osten nenávisti, dost nevyjasněné vztahy…
Věřte, nebo ne, ale s tím návrhem za námi, za Motorbandem přišel sám Kamil Střihavka. Ale ono to vůbec není nelogické, vždyť máme stejného manažera, Pinďu.
Kamil si chce zase po letech zavzpomínat, jaké bylo zpívat staré písničky,  ohlédnout se za těmi časy. Tu spolupráci nám vlastně nabídl on sám.

Jak pak takové koncerty budou vypadat. To už víte?
Bude to vždycky plnohodnotný koncert, asi 25 věcí, minimálně dvě hodiny hraní nebo i víc.  Osm deset písniček zazpívám sám, zhruba stejně Kamil. Čekají nás hlavně staré pecky z Made in Germany. No a nakonec bychom si ještě dali spolu nějaké duety. Možná Keep on Movin´, možná nějaký AC/DC, to se uvidí. Každopádně chystáme pro fanoušky překvapení. Ty písničky vybere Kamil a já se s tím už nějak poperu.

A co sever Čech, dočká se tohoto spojení také? Třeba Motorbandu i Kamilovy Teplice…
To uvidíme. On nás Pinďa dává i do menších míst, ale i tam to stojí zato. A někdy víc, než v těch velkých. Předloni jsme třeba jeli turné s Citronem, čekal nás koncert v Pěnčíně, ale já byl skeptickej. Jenže ono tam na nás přišlo šest set lidí, prostě paráda.

Uslyšíme teď v Ústí nějakou úplně novou písničku, hit?
To bude to Smíření, které je nasazené na webu Motorbandu. Taková baladička, která snad proběhla i po rádiích. Známá ji třeba slyšela před Vánocemi na Frekvenci 1. Mám v ní ty svoje ozzyovský modely, ty svoje jeky (smích).

Neuvěřitelný start

Už je to sice pár dnů, přesto: Jak se povedla premiéra metalové opery Sedm proti Thébám?
Skvěle, bylo to úplně neuvěřitelné. Točí se k ní už 2CD, já byl natáčet, nazpívané už mají svoje věci Kamil Střihavka, Viktor Dyk i Honza Toužimský. Těším se, bude to paráda.

Josefe, pokaždé jste mi poradil i novou, zajímavou muziku. Co kdybychom ani tentokrát tu tradici neporušili?
Klidně, proč ne?   Hodně mě baví noví Párpli, album „Deep Purple ?!", ale ani noví Black Sabbath, album „13",  nejsou špatní. Poslechem klasiky člověk nic nepokazí (smích).

Řeč je o novinkách skvělých kapel. Ale co posloucháte ještě, krom starých věcí Motorbandu?
Světe, div se,  já asi už rok poslouchám klasiku. Dost v ní „jedu", minimálně jednou denně si pustím nějakého slavného autora:  jeho symfonie, balety, baletní díla, houslová díla…  A musím uznat, že my už tady dávno nebudeme, budeme takzvaně „prdět do hlíny", ale díla Smetany, Janáčka, Dvořáka nebo Martinů zůstanou věčná. Budou tu navěky.

Zvlášť autoři 20. století mají dost blízko k rockové hudbě, cítím tak s ní souvislosti. Jsou neuvěřitelní, třeba Stravinský, Rachmaninov a spousta dalších skladatelů…
Samozřejmě mezi tím poslouchám i další rockovou muziku. Teď jsem si třeba pustil po dlouhé době německé metalové Accept, jejich album Stalingrad je úžasná deska, nadčasová. Nebudu srovnávat, jestli je lepší nový zpěvák nebo Udo, ale ta deska je skvělá.

Dobrý, ale co sám Udo Dirkschneider, jejich bývalý zpěvák, který má dnes kapelu U. D. O.? Baví vás? Nebo třeba zpěvačka Doro Pesch?
Udo je úžasnej, osobitej, Pan zpěvák. Ten jeho širokej, hutnej hlas, já z něj hodně vycházím… I Doro je úžasná (smích), když si vezmeme encyklopedii rocku od A do Ž, tak tam není špatná kapela.

Nightwish na Benátské

Už jste slyšel, že letos jsou Nightwish na Benátské noci? Dokonce mají novou zpěvačku!
Zahrají u Liberce? Tak to je úžasné. Ony to ty severské kapely před sebou skvěle hrnou. Na nich je zajímavé poučení klasikou, to, jak skloubí žánry. Ale jak říkám: Hudba je jen dobrá, nebo špatná.