Vyplývá to ze statistik Drážní inspekce. Mezi oběťmi jsou započítány i sebevraždy.

SEBEVRAŽDY NEBO NEŠŤASTNÉ NÁHODY?

„Rozlišit, zda jde o sebevraždy nebo nešťastné náhody je v těchto případech velice těžké. Vždy je nutné zvážit řadu aspektů, které na prokazatelnost sebevražedného pokusu poukazují. Těmi mohou být například dopisy na rozloučenou nebo výpověď strojvedoucího, který takové chování potvrdí," říká mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal s tím, že podle hloubkových statistik lze sebevraždu potvrdit až u jedné třetiny případů.

Železniční sebevrazi si v posledních letech vzali život také přímo u Ústí. Zvolili si lokality zejména na trati mezi Ústím a Dolními Zálezly, v úseku u Povrlů nebo na kolejích u Neštěmic.

„Vybírají si místo poblíž svého bydliště. Sebevrah nebude za smrtí daleko cestovat. Typickým příkladem je smrt zpěvačky Ivety Bartošové, která skočila pod vlak kousek od svého domu," sdělil Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Podle jeho názoru jde o nejjistější formu sebevraždy.

STŘET S VLAKEM JAKO KULKA Z PISTOLE

To potvrzuje i ústecký psycholog Josef Kovářík. „Ti lidé to už mají srovnané, bilancují a jsou rozhodnuti se zabít. Důvodem může být nahromadění problémů a bezvýchodná situace, o které se s nikým ani neporadí a ukončí to tzv. natvrdo. Střet s vlakem pak bude podobný jako u pistole – jestli bolí nebo ne, nevíme," sdělil Kovářík.

Krajský expert BESIPu Jan Pechout pak popisuje i stav samotných strojvedoucích.

„Mluvil jsem s několika a nejhorší prý je ten pohled očí sebevraha, který stojí před lokomotivou. Do konce života ho prý nemohou zapomenout. S vlakem se nedá uhnout, zbývá jen brzdit, ovšem vlak při běžné rychlosti brzdí zhruba jeden kilometr," podotkl Jan Pechout. Ročně zemře na železnicích států evropské osmadvacítky zhruba 1 100 lidí.

V Ústeckém kraji v roce 2015 zemřelo 21 lidí, v roce 2014 a 2013 shodně 22, v roce 2012 dokonce 27. Česká republika tak zaujímá co do počtu sebevražd na železnicích první místo v EU.