Necelé stovce příznivců zdravého životního stylu přednášel v Regionálním muzeu svou filozofii. Naslouchala mu i jedna z jeho studentek Lucie Tomášková. Žena, která studuje Kushi institut v Amsterodamu jako jedna z mála Češek.

Kushi institut v Amsterodamu se zabývá převážně makrobiotikou. Co to vlastně makrobiotika je? Pro většinu lidí je to téměř „hanlivé" slovo.
Makrobiotika je pojmenování souhrnu mnoha aspektů tohoto životního směru. Makrobiotika se překládá jako makros bios velký či skvělý život, ale pro mě je to selský rozum. Chovat se tak, jak chci, aby se okolí chovalo ke mně, jíst to, co vím, že mi prospívá a pomáhá, myslet tak, abych žila přítomností, být denně venku, hýbat se, scházet se s lidmi, kteří mají podobné zájmy a společně si pomáhají, respektování přírody a jejich zákonů. Většině lidí, kteří se někdy setkali s dogmatickým jedincem, který se upnul jen na stravování se podle podnebního pásma a prohlašoval, že je makrobiotik, se nedivím, že na makrobiotiku pohlížejí negativně. Ono koupit si knížku a naučit se, které potraviny jsou jin a které jang, nestačí.

Jak dlouho jste makrobiotik?
Za makrobiotika se nepovažuji, to by byla troufalost. Makrobiotikou se zabývám pátým rokem. Nejprve jsem začala s knížkami a jezdila na přednášky po Čechách. Také jsem měla období, kdy jsem se několik let nedotkla citronu, protože jsem si přečetla, že patří do podnebního pásma, které není totožné s tím, ve kterém žiju, a nedočetla celou knihu. Momentálně jsem studentkou amsterodamského Kushi institutu, který založil Adelbert Nelissen s jeho ženou Wieke. Oni jsou žáky pana Kushiho a jeho ženy Aveline, kteří jsou společně s Georgem Oshawou předními osobnostmi makrobiotického směru. Zde je 5 úrovní, které jsou zakončené zkouškou, která je celosvětově uznávaná a pak se můžete stát lektorem. Letos v létě dokončím třetí úroveň a na další si musím počkat do příštího roku, abych mohla znalosti aplikovat do denního používání a hlavně praktikovat, získat zkušenosti.

Co se v Kushi institutu učíte?
Mezi předměty, které studuji, jsou čínská medicína meridiány a tok energie v těle, masáže Shia tsu, japonské cvičení na protažení a uvolnění Do In, kosmologie zákony vesmíru, učení jin a jang, feng shuey. Také vaření podle 5 elementů, orientální diagnostika odraz oslabení orgánu na vašem obličeji, postoji, barvě pleti, kruhy pod očima, historie vývoje používání potravin jako léků a další. Učitelé v této škole mají více jak čtyřicet let zkušeností. Adelbert Nellisen je přední světová špička v oblasti čínské medicíny a jako první představil v Evropě Shia tsu. Zasloužil se o tofu a tempeh, kváskový chléb a kulatou rýži z Japonska na Holandském trhu. Se svou ženou Wieke mají 5 dětí, 6 vnoučat a všichni se stravují makrobioticky.

Co bylo příčinou změny vašich stravovacích návyků?
Jednoznačně špatná životospráva, která se podílela na mé nemoci. Problém většiny z nás v dnešní době. Bohužel jsem nenacházela adekvátní pomoc ve zdravotnictví a tak jsem ze zoufalství hledala všude. Chtěla jsem rychlý a účinný recept na to, jak být nejlépe do týdne fit. Hrozně mi vadilo, že když si hradím zdravotní pojištění a dokonce nabízím příplatek za nadstandardní léčbu, lékaři kroutili hlavou. Byla jsem tak zahleděná do svého workoholického stylu života, že jsem musela zákonitě dostat lekci. A jsem za ni velmi ráda. Jinak bych se nedostala k tomu, co dnes s láskou a nadšením dělám.

Co vaříte a jíte nejraději?
Nejraději vařím stylem, co je doma? Vařím pocitově. Mou rodinou jsou zatím maminka, která na jídlo, které vařím, pohlíží z bezpečné vzdálenosti, protože je příliš zdravé, jak říká. Nikoho bych nikdy nenutila, spíše má smůlu, protože v mé špajzce najde obiloviny, luštěniny, celozrnné špagety, místo medu slady, místo brambůrek udělám zeleninové chipsy a pražené ořechy. Místo masa dostane návštěva tofu, seitan, tempeh a pak spoustu zeleniny ať už čerstvé či nakládané. Nejraději však vařím pro přátele. Barevné a rozmanité chody, které jsou předmětem hovoru, protože používám spoustu nezvyklých potravin a kombinací. Abych nemusela jíst sama, často pořádám makro hody. Každé úterý zvu přátele do mé restaurace Zahrada, kde mohou vidět, jak snadno a rychle se dá tato kuchyně připravovat a pak společně povečeříme a mluvíme třeba o receptech a dnu, který jsme prožili. Je to báječná příležitost podělit se o své pocity.

Je rozdíl mezi vařením makrobiotických jídel ve světě a u nás?
Je tu hned několik rozdílů. Jak jsem řekla, makrobiotika je souhrn zkušeností našich předků a proto je také „lokální" makrobiotika. Například v poměru vody při vaření obilovin. Holanďané vaří většinou s menším poměrem vody, protože jsou pod úrovní hladiny moře a jejich jídla tolik vody nepotřebují a přitom se nepřipálí. My máme zase raději omáčková jídla, vaříme knedlíky, ať už kváskové, jáhlové či rýžové a děláme kvašená těsta. S těmi jsem se v Holandsku nesetkala.

Jak se tedy Holanďani stravují?
Mají větší výběr obilovin, například několik druhů ječmene, různé stupně vymletí mouky, díky Adelbertovi spoustu zajímavých receptů z Japonska. Také druhy tamní divoké zeleniny. U nás také rostou byliny, které se dají jíst, v podstatě skoro všechny, ale my je moc neznáme a neumíme využívat. Zajímavostí byly citronové fazole, které se pěstovaly v oblasti dun u moře. V současné době jsou ale na pokraji vymření, protože pán, co je pěstoval, zemřel a nikdo z jeho rodiny nechce farmařit.

Pokud se někdo právě teď rozhoduje, zda se stravovat jako makrobiotik nebo zůstat u svého „bůčku", co byste mu řekla?
Stačí, když člověk použije selský rozum. Dnes už nikdo nemůže říci, že by nevěděl o škodlivosti přejídání se tučnou stravou, zdravotními následky jako je např. rakovina tlustého střeva a další. Dále o tom, jakou kvalitu masa máme v obchodech, jeho zpracování a způsob chovu. Mluvím tu o tom, že maso, které je dnes několikrát denně na talíři, je nekvalitní a plné steroidů, antibiotik a jiných chemických přísad, které je například dobarvují. Konzumenti si zvykli na pohodlí nákupu v obchodě, kde je již zpracované maso bez kostí. Nemám nic proti konzumaci masa, jen proti způsobu zacházení se zvířaty, která slouží jako nástroj uspokojení jak strany kupujících, tak prodávajících. Neodsuzuji ani kupující, protože oni jsou klamáni reklamou, kde na obalech vidí krásnou farmu, usmívající se kravičku či spokojeného vepře a realita je naprosto jiná a šokující. Již mnohokrát jsem pomáhala nakupovat zákazníkům základní potraviny, které jim ze začátku připadaly velmi drahé. Jenže při vaření zjistili, že nejen nabudou, ale hlavně zasytí a tak do sebe člověk nenaláduje takový objem prázdných potravin.

Z čeho máte v životě největší radost?
Radost mám z každého člověka, který je ještě schopen si uvědomit, že život není jen o honění se za penězi. Že je dobré myslet na to, co dobrého mě ten den potkalo a že mám to štěstí, že se ráno probudím a jsem za to vděčná. Pak z lidí, kteří nezištně pomáhají a nečekají za to metál.

Zpracovala Zlata Jílková