Hustě pršet tam začalo minulý týden ve středu, déšť neustával. „Až tuto středu vysvitlo sluníčko. U nás to tak hrozné nebylo, jen v jedné ulici bylo asi po kolena vody,“ říká třiadvacetiletý Pacina, který tráví léto nedaleko Houstonu. Od centra velkoměsta ho dělí přibližně půl hodiny jízdy.

Mnohem hůře dopadli jeho kamarádi žijící o několik kilometrů dál. Z povodní si sice dělali nejprve legraci, ale když jim velká voda spláchla apartmán, smích je přešel. Doma měli půl druhého metru vody.

Že bude situace více než vážná, bylo jasné už minulý týden. Před hrozícím nebezpečím varovali nejen úřady, ale také výstražný systém mobilních operátorů nebo agentura, přes kterou Pacina v Texasu pracuje jako plavčík.

Vrtulník přepravil na skalní ostroh přes 40 tun stavebního materiálu vzhledem k nepřístupnému terénu.
Skalní hrad Falkenštejn se po letech opět zpřístupní turistům

„Přímo do Houstonu jsme se nedostali. Jen jsme seděli doma, koukali na zprávy a čekali, co bude nebo nebude. Největší strach jsme měli z tornáda,“ pokračuje Pacina s tím, že texaské úřady vyzývaly lidi, aby si pořídili dostatečné zásoby.

„Během několika hodin byly v obchodech jen prázdné regály. Prakticky se tu nedají sehnat trvanlivé potraviny, zmizela i veškerá balená voda, mléko, maso, koupit se dá jen zelenina nebo ovoce,“ přibližuje potíže Pacina.

Do boje s velkou vodou se pustila nejen armáda, ale i dobrovolníci. Jedním z nich byl právě mladý Děčíňan. „Pomáhal jsem se svými kamarády vynášet zničený nábytek nebo vytrhat podlahu v zaplaveném domě,“ líčí Pacina.

Povodně mu mohou zkomplikovat i příští dny. Na 10. září má totiž naplánovanou cestu po Spojených státech. „Jedno letiště bylo úplně pod vodou. Letadlům nad tam hladinu vyčníval jen ocas. Naše letiště sice zatopené nebylo, ale zavřené je. Tak snad jej stihnou otevřít,“ doufá.

Oba psi jsou nyní v péči děčínského útulku.
Psi přivázaní ke stromu trpěli hladem