Kliknutím zvětšíteNaopak, kromě pobytu za mřížemi mu za jeho přízeň ke krvi a další deviace spojené s touhou po násilí nařídil ústavní léčbu s výchovou.
MŮŽE BÝT V LÉČEBNĚ AŽ DO SMRTI
Vyloučené není ani to, že by pod lékařským ústavním dozorem v psychiatrické léčebně mohl patnáctiletý Daniel zůstat až do konce života.
Teplický soud loňský případ vraždy nezletilé školačky uzavřel už na jaře. Teprve ale až toto pondělí se rozsudek podle Lukáš Pokorného z teplického soudu stal pravomocným.
K vraždě došlo začátkem loňského roku v Teplicích, kdy chlapec v zahradní chatce v kolonii v Řetenicích nejprve škrtil a poté i nožem usmrtil svoji přítelkyni. Plánoval, že ji rozřeže a zakope. Což ale nestihl, protože tělo mladé školačky objevila v chatce jeho matka.
Znalci u hocha objevili mimořádně závažné poruchy. Proto se soudce rozhodl pro ústavní vězení. „Podle závěrů znalců k osobě nezletilého pouze tento způsob léčby touto formou může vést snad k nějaké jeho nápravě a zejména k ochraně společnosti,“ uvedl Martin Parolek.
Verdikt soudu vyvolal v Teplicích řadu emocí. Diskuze nad trestem zaplavily místní debatní skupiny na sociální síti. Především mladí lidé tam popisují osobní zkušenosti s dotyčným.
KREV MÁM RÁD
Pro rodiče a jejich děti ze základní školy Buzulucká v Teplicích to vloni v únoru byla velká rána. Dospělí se báli o své děti. Školákům pomáhal ve škole psycholog. Ještě dnes jim běhá mráz po zádech, když se mají bavit o tom, co se v osudný den stalo.
„Znala jsem ho ze školy. Ale moc jsem se s ním nebavila. Elišku jsem na chodbách vídala častěji,“ řekla Petra, kterou redaktoři Deníku včera oslovili před zmíněnou školou. Na některé působil Daniel v té době jako normální.
„Toho kluka jsem znala, ale nezdál se mi nějak divný,“ říkala pár dnů po vraždě školačka Kateřina. Tepličané se pozastavují nad uděleným trestem. „Měl dostat doživotí,“ napsala v diskuzním fóru na facebooku Monika Loupenová. „A z tohoto si jako má dnešní mládež brát příklad? Zabiješ někoho a půjdeš se léčit?“ Přispěla do komentářů Zdenča Dondová.
Psychicky nemocný Daniel se svou fascinací násilím, bolestí a krví nijak netajil. „Krev mám rád, rád k ní čichám a ochutnávám ji,“ říkal u soudu.
Na policii už předtím vypověděl, že ho baví zabíjet kočky. Pochlubil se, že jich má na svědomí 25. Rozpáral i kočku, která patřila jeho matce. Policie ho obvinila také za to, že shodil svého kamaráda do výtahové šachty v opuštěném domě a místo pomoci pak odešel domů.
Vše vygradovalo vraždou Elišky. A podle policie plánoval i další mordy. A to jen proto, že ho fascinovala krev a chtěl vidět, jak někdo umírá. Soud mu proto nařídil ochrannou sexuologickou léčbu ústavní formou a ochrannou výchovu.
Základní školu ještě dochodil v ústavu v Boleticích, teď už je pod zámkem v psychologické léčebně. Kdyby mu soud uložil jen ochrannou výchovu, byl by v 18 letech volný. V léčebně ale může zůstat až do konce života.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
