„Mám z toho pěkný pocit. Od 9. do 11. prosince jsme si vybírali výhru, pobyt v lázních Bohdaneč. Procedury, masáže a perlivé koupele byly super," ohlíží se usměvavá seniorka, bývalá učitelka ze speciální školy. Jak uspět v takové soutěži? „Chce to mít stále dobrou náladu, být skromný, veselý, vše brát pozitivně, zbytečně se nerozčilovat," směje se.

„Nejtěžší bylo imitovat dva medvídky z populární pohádky Pane, pojďte si hrát. Museli říct vtip, můj byl: Pane, budeme si hrát na blbce. A jak se na to hraje? No, to si vezmeme montérky a půjdeme v sobotu do práce," směje se. „Pak jsem řekla básničku o myšce. Měla jsem ji na hlavě a vyprávěla… Když si babičky umí hrát, to je ta největší radost," už sama ví.

Přihlásil ji manžel, vnoučata to ale viděla jinak. „Babi, ty jsi se zbláznila," říkala. Ale když vyhrála, to bylo radosti. „Mamčo, jsi jednička. Já to vždycky věděla,"užívala si to.

„Vítězství beru jako ocenění, jak mě berou i kamarádky. Udělalo mi to dobře. O nic jsem nebojovala, jen se bavila. Bylo to příjemné," vzpomíná Ivana Jarolímková, pocházející z aktivní rodiny. Syn i dcera jsou v kultuře, plní optimismu a radosti, jako jejich mamka, Eurobabička 2015.

S velkou rodinou

Paní Iva vůbec má velkou rodinu, těší se ze všech dvanácti vnoučat. I ta jsou akční. „Často mě překvapí," přiznává.

„Synek Láďa mi odešel do Vysokého nad Jizerou, je ředitel v kulturním zařízení Střelnice. Dcera Žaneta dělá dramaturgii v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Teď ji čeká konkurz na ředitelku," šťastně se směje Eurobabička.

Vzpomíná i na své rodiče. „Tatínek byl inspicient ve Vinohradském divadle, dokonce vystupoval ve videoklipu skupiny Vanastovy Wjeci. Hrál v něm vlkodlaka, ale třeba i v Četnických humoreskách a v Nemocnici na kraji města. Byl to velký milovník divadla, jen rodina byla někdy vedlejší. Ale dožil se 94 let. Teď 27. prosince to budou dva roky, co nás opustil."
„Tak mě napadá, kdo jiný by ještě měl být Eurobabičkou roku než právě vy," reaguji na tyto zajímavé informace.

„Myslíte, že jsem z komediantské rodiny," ptá se paní Iva. „Řekl jste to moc hezky, ještě líp se u toho tváříte. Ale dobře, je to tak," jen tak nic severočeskou Eurobabičku 2015 nezaskočí. „A ještě musím říct, že jsem dva a dvacet let, bylo to v sedmdesátých až devadesátých letech, zpívala 
v multi žánrové děčínské kapele Atlantik. Ale pak skončila, děčínský komplex Atlantik zbourali a postavili místo něj knihovnu," spíš jen naoko posmutní seniorka z Ústí.

Život byl úžasnej

Ale ohlíží se velmi spokojeně, šťastně. „Mohu říct, že můj život byl úžasnej. Mám hodné děti, zlatý vnoučátka, i já jsem zlatá," vtipkuje. „Myslím, že záleží na tom člověku, jak chce žít. Mám třeba kamarádku, která šla do důchodu a nudí se. To slovo já neznám. I ve škole jsem dětem říkala, že inteligenti se nenudí," směje se.

A její Vánoce? Už 19. prosince byla s manželem za vnoučaty v Praze, tu radost si nemohli nechat ujít. Těšila se sice na sníh, ale když už bylo jasné, že asi nepřijde, vyzdobila alespoň okna svého bytu sněhovými vločkami „tak, jak se to dnes dělá".

Naše tradiční Vánoce

„O Vánocích jsme tradiční. Zpíváme koledy, rozdáváme dárky, já si určitě dám kapra 
a rybí polívku, ale manžel ho moc nejí. Děti pak druhý den dostanou pstruha, polívka bude knedlíčková," prozrazuje s předstihem paní Iva. „A klobásky a řízečky. Jak vždycky jezdíme do Prahy za dcerou, tak se s její tchyní střídáme. Jeden rok dělám já salát a ona řízky, druhý rok je to naopak," vysvětluje Eurobabička. A pěkné Vánoce přeje všem, i čtenářům Deníku.