Ač mám „horkou i chladnou" exotiku rád, většinou mě spíš zajímá, co se kde jí a pije a jaké tam jsou ženy. Inu, vděčná toť témata pro Čecha, není-liž pravda, i před novou diashow „Kamčatka poloostrov sopek".

Hlavně ale našimi rozhovory zvu na pořady, které inspirují a při nichž sál ani nedýchá. Často tu hned lidé zatouží „jít Martinovi v patách".

Ale copak to jde, abychom si sami „každý courali" světem, jak koho z nás napadne? I proto jeho popis zažitého, často až nemožného, přijde vhod celým rodinám. Však uvidíte ve středu 24. února již od 19.00 v kině Květen v Teplicích i o den později ve veřejném sále Hraničář v Ústí od 18.00. Tak hurá za zážitky!

Martine, jak důležitá a zajímavá je pro vás historie Kamčatky?
Na historii Kamčatky mi připadá nejzajímavější skutečnost, že její první obyvatelé sem přišli podle všeho ze Severní Ameriky. Korjaci, Itelmeni a další původní národy jsou tak vlastně potomky severoamerických indiánů.

Ahoj, medvěde!

Máte nějaký pěkný až děsivý zážitek s medvědem?
Nemám. Během léta, kdy jsem po Kamčatce cestoval, v běžně dostupných místech medvěda nepotkáte. Ti v dosahu lidí jsou už dávno vybití a ti, co jsou daleko v divočině se k lidem neblíží. Mají svého životního prostoru dost. Mohl jsem si zaplatit let vrtulníkem na místa odlehlá, kde medvědi jsou, ale takové atrakce jsem se neúčastnil.

Miluji lososy, ale mám s tím trošku problém. Jsou krásní, úchvatní v přírodě, stejně si jich ale cením jako jídla. Řešil jste podobné dilema?
Neřešil. Všechna zvířata jsou v přírodě úchvatná, ale vegetarián nejsem. A jsou lepší lososi z farem v Norsku, kde se chemií nešetří, anebo lososi divocí, chycení v čisté řece na Kamčatce? Vždyť lidé jich tu žádné významné množství neuloví.

Kamčatka je dost pustá . Živí se tu lidé stejnou měrou z cizineckého ruchu jako z darů přírody?
Myslím, že moc lidí se na Kamčatce turistickým ruchem neuživí. Během krátkého léta sem nějací turisté zavítají, ale nevěřím, že to má nějaký markantní dopad na zdejší ekonomiku. Takže ty dary přírody (a případně ruské vlády) budou převažovat.

Poslepu v sopce

Vstoupily vám i slzy do očí? Ať už díky kráse přírody, štiplavým plynům ze sopky či síle vodky?
Rozhodně jsem si zaslzel právě díky sopečným plynům. Zejména v kráteru sopky Mutnovskaja, který je plný solfatár a pohyb mezi nimi je značně problematický, protože vzduch je tu plný štiplavého sirného dýmu. Fotografování těch nejzajímavějších míst kráteru jsem pak dělal jakýmsi „potápěčským" stylem nadechnout a nedýchat.

Chtěl byste tam žít? Bylo by těžké se sem přestěhovat? Dostal byste snadno půdu, kterou byste si vybral a mohl tu postavit dům a malé hospodářství?
Žít bych tam nechtěl. Už jen proto, že rád žiji doma v Čechách. A myslím, že by Rusko nebylo ochotné rozdávat svou půdu cizincům. Ani na Kamčatce.

Jak vám tamní dámy voněly?
Paradoxně jsem na Kamčatce moc žen nepotkal, většinou jsem se pohyboval po sopkách mimo civilizaci. Ale obecně dámy v Rusku vstřícné jsou, zvláště na Sibiři. Většina z nich by se ještě stále ráda vdala za cizince a odstěhovala se s ním k němu domů do Evropy. Za blahobytem, přeci.

Které jídlo zde ale lze označit za „manu nebeskou"?
Je to losos a zase losos. I když pátý den už jsem si moc přál jíst něco jiného než lososa. Pro místní je to evidentně to nejlevnější maso.

Pivo, čaj a vodečka

Přijde-li řeč na tradiční nápoje, vybavím si vtip kreslíře Vladimíra Jiránka: Domorodec snad kdesi v Čechách překvapenému turistovi sděluje: „Lituji, cizinče, ale tradičním nápojem v těchto končinách je voda". Co je dnes na Kamčatce tradiční pití a životabudič? Snad silná vodka?
Popravdě vlastně nevím, zda nemají i Korjaci nějaký svůj tajný životabudič. Ale Rusové mají úplně všude to stejné čaj nebo vodku, to podle chuti. Ale poslední roky i pivo, dokonce i na Kamčatce je pivovar.

A konečně, jaký suvenýr je zde nejběžnější?
Hádejte… Losos přece. Hezky uzený, voňavý, červený.