“Parforsní hon spočívá v jízdě za masterem, čili vedoucím jezdcem, který sám určuje rychlost a trasu. Nikdo ho nesmí předjet, protože nejde o závod, ale o to, aby si jezdci vyzkoušeli umění své a svých koní,“ vysvětlila Světlana Janoušková z pořádající jezdecké společnosti.
Jezdci byli rozděleni do dvou lotů (skupin) podle zdatnosti. V Oseku předcházelo startu obou lotů slavnostní dekorování oseckým starostou Jiřím Hlinkou. Začátek honu probíhal již tradičně na prostranství, kde se obvykle koná pouť. Poté jezdci vyrazili do okolních lesů, luk a polí na předem určenou trať s různými přírodními překážkami. Časová náročnost trati se pohybovala okolo třech hodin.
S výjimkou Velké Británie se v současné době parforsní hony už nikde v Evropě nepořádají. Pouze symbolické hony na lišku, kde štvanou zvěř představuje jezdec. V Oseku se parforsní hon stal již velmi příjemnou podzimní tradicí.