Deset let v EU.

Radovan Gaudyn: Evropa má dobře našlápnuto

Sjednocená Evropa je fenomén a jen některé z nás nechává lhostejnými. Patřím ale k těm, pro něž je synonymem budoucnosti a důvodem k otázkám a úvahám. Vítám tedy možnost podělit se o ně prostřednictvím následujících řádků, i když přiznávám, že orientovat se ve fungování unijní politiky je v nadsázce srovnatelné s rozplétáním gordického uzle.

Musím říci, že úvahy o hledání členské země EU, ve které by mladí lidé chtěli pracovat či natrvalo zakotvit, jsou přímo na míru šité mladé generaci, do níž spadám. Řada z nás chce totiž vzít svůj osud do vlastních rukou, nechce být pouhou loutkou života. Dle statistik bych mohl usoudit, že jistá perspektiva by se nabízela například v Lucembursku, nemýlím-li se, ve státě s nejvyšším HDP na obyvatele. Ani v EU neexistuje ideální stát. Každý by si jistě přál, a myslím, že se mnou budete souhlasit, aby právě jeho země byla tou, která nabízí ideální podmínky pro plnohodnotný život. Já bych ale chtěl stejné možnosti pro každého Evropana bez ohledu na to, ve kterém státě se narodil či žije. K této nadějné myšlence vede dlouhá cesta. Ať se státy dokážou vzájemně inspirovat a převzít od sebe to nejlepší, co v nich je! Evropu, o níž sním, vidím jako jednotný celek. Podobnou myšlenku kdysi pronesl Jean Jacques Rousseau: „Nejsou už žádní Francouzi, Němci a Španělé, dokonce ani Angličané, nýbrž pouze Evropané."

Rousseauovu myšlenku však brzdí nacionalistické choutky mnoha Evropanů. Zkuste si jen představit tváře čtenářů těchto řádků, které spojuje protiunijní ražení! Je snadné kritizovat, nelehké pak obhajovat. I já bych mohl být největším odpůrcem sjednocené Evropy, ale vidím v ní možnost zachování evropské kultury, jejíž kořeny sahají do dávné minulosti.

Pojďme se nyní poohlédnout za mnohými úspěchy, které sjednocená Evropa slaví. Euroskeptikům připomeňme volný pohyb osob, kapitálu, zboží. Žití v míru, demokracii a svobodě. Klíčem k pochopení unijního fungování je dobrá informovanost o EU. Mnozí lidé však dodnes netuší, že mohou běh událostí Evropy rozpohybovat volbami do Evropského parlamentu. Nutnost výstavby dálnice D8 se zvýšila právě po vstupu do EU, a to z důvodu větší frekventovanosti přepravy. Ve výčtu pozitiv bych mohl pokračovat. Je třeba říci a uvědomit si, že Evropa není zázračný lék proti všem neduhům, ale lze ji hodnotit jako výbornou prevenci.

Sjednocenou Evropu vnímám jako dospívající bytost, která je neustále ve fázi začleňování do společnosti. Má dobře našlápnuto, i když na své cestě musí očekávat překážky, kterým bude čelit. Rozbujelá byrokracie je jen část jejích nedostatků. Ale který jedinec je schopen přeskočit dospívání a stát se ze dne na den dospělým a vyzrálým jedincem?

Co všechno tedy Evropu ještě čeká a s čím by se dle mého názoru měla v budoucnu poprat? Každý člověk potřebuje pomocnou ruku, také EU by měla najít podporu, a to konkrétně u médií. Ta česká bohužel v tomto ohledu zatím neodvádějí dobrou práci.

Posunul bych hranice pravomocí evropských poslanců. I oni by měli mít právo navrhovat legislativu a její případné změny, jako je tomu u ostatních demokratických parlamentů. Rada EU by se měla nadále transformovat v nový orgán Evropského parlamentu, v němž by jednotlivé členské státy měly stejné zastoupení bez ohledu na velikost státu.

Pro dobrý běh obchodu vidím jako nutnost přijetí jednotné měny. Jako student obchodní akademie jsem, dovolím si říci, jakýmsi „účetním v plenkách", ale již nyní si uvědomuji řadu problémů souvisejících s různými měnami v obchodně spojené Evropě, a to nejen na účtech 563 a 663. Nedávné intervence ČNB jasně křičí na obyvatele ČR: „Haló, přejděte už na euro!"

Miloš Zeman kdysi pronesl zajímavé přirovnání: „Evropa je ekonomický obr, ale politický trpaslík." Opodstatněnost tohoto výroku dokazuje i dnešní problém na Ukrajině, respektive Krymu. Nechceme žít v obavách, co bude zítra, což by nám pomohla vyřešit společná evropská armáda.

Pro lepší uplatnění na světovém trhu práce by bylo příhodné zdokonalovat a vytvářet nové projekty typu Erasmus plus. Spojená Evropa, jak si ji přál Winston Churchill, by měla pro mladou generaci nabízet více možností než Evropa dneška. Chci svět, ve kterém se Evropan nebude probouzet s nejistotou a obavami ze zítřka.

„In varietate concordia" neboli „Jednota v rozmanitosti" je právem heslem Evropské unie. Já vidím budoucí Evropu jako konfederaci. Všichni Evropané táhnou za jednu stranu provazu, a jsou tak jedním z nejsilnějších národů v novodobých dějinách lidstva, i když si každý z unijních států zachovává svou specifickou tvář a tou vytváří různorodost evropského společenství. Evropa však nesmí upřednostňovat ekonomiku před lidskostí a kulturou. Naše znalosti z nás udělali hrubce, kteří nehledí na lidi, ale na čísla a statistiky. Myslíme příliš, a cítíme málo. Vezměme si příklad z dob, kdy pojítkem Evropy bylo křesťanství prvek, který do života lidí vnášel smysl a naději. Mezi současné Evropany je potřeba vmísit lidskost, shovívavost, laskavost, toleranci, naději a mír.

Nebojím se říct, že svoboda nezahyne, pokud ji budeme pěstovat. Evropa je určena k tomu, aby se stala zahradou svobody a porozumění mezi národy. Síla bratrství spojené Evropy je to, čím můžeme bojovat proti tyranii, utlačování lidských práv a nespravedlnosti ve světě. Věřím v Evropu, kde budou lidé bez ohledu na věk, vzhled, jazyk a víru bojovat za společný svět bez zábran. Za svět, který dává dětem radost, dospělým práci a starým jistoty.

Každý rodič, včetně těch mých, chce pro své děti to nejlepší. Rodiče mě podporují v myšlence studií, případně uplatnění v zahraničí. Přeji si, abych mohl v budoucnu bez problémů studovat či najít zázemí ve kterékoli členské zemi EU.

Jistě jste si všimli, že jsem ve své úvaze neuvedl žádný konkrétní stát, který by naplňoval mé představy o optimálním žití. Důvod je zřejmý. Já nechci žít v Německu, Británii či Belgii, ale chci žít v Evropě…

Radovan Gaudyn, Hotelová škola, Obchodní akademie, Střední průmyslová škola, Teplice

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jan Marek: V kůži europoslance

Když si představím, že bych se dostal do kůže europoslance, projede mi mráz po zádech. Ne proto, že by to pro mě byla nepříjemná představa, ale spíše z nadšení, díky kterému by se mi splnilo mé velké přání mít konečně moc něco změnit. Udělat něco pro svou rodinu, své sousedy, svůj národ a obecně pro všechny.

Základní problém je dnes ten, že kdo vyčnívá příliš z davu a projevuje nesouhlas, nemá to zrovna lehké. Nastolený systém, který už pár let funguje, je ten, že nás od mala učí, že máme možnost něco změnit. Ale mé zjištění je, že ať děláme, co děláme, nic nezměníme. Jsme jen laboratorní krysy v kleci, kterým otevřou výběh, a myslíme si, že to je pověstná svoboda, o které všichni mluví. Jenže my si neuvědomíme, že svoboda není venku z klece ale venku z místnosti, ve které klec je. Něco jako zvířecí výběh v zoologické.

Nejsem si úplně jist, zda bych jako europoslanec měl alespoň malou šanci pomyslné dveře ven otevřít, ale každopádně bych jí měl větší. To by byl ten první čin. Chtěl bych jednou udělat něco, díky čemu by se lidem sundaly klapky z očí a konečně bychom svobodně viděli vše okolo sebe. Ze srdce bych si přál, aby svět byl krásným místem k žití, ale to určitě nepůjde, dokud do nás budou ze všech stran cpát média a společnost, to co smíme a co nesmíme. Proč bychom se měli řídit pokyny od ostatních? Však máme svou vlastní osobnost a každý si dokážeme poradit co se svým životem, ne?

Ačkoliv si to většinou neuvědomujeme, tak podprahová reklama nás ovlivňuje tak moc, že díky ní děláme věci, které bychom normálně nedělali. Například logicky uvažující člověk přeci nepůjde a neutratí své těžce vydělané peníze za oblečení s potiskem loga značky, když identické oblečení od stejné značky je vedle v regálu o 500,- levnější, akorát bez potisku.

Další věcí, která mne napadá je nesmyslné obchodování s tuzemskými výrobky. Nerozumím tomu, proč se v Čechách pěstují například jablka, ta se pak vezmou, vyvezou se do světa a nám sem přivezou jablka z Polska. To má asi stejnou logiku, jako brát to z Teplic do Děčína, zkratkou přes Brno.

Možná se neslučuji s rolí kývající poslušné loutky a právě proto chci být jiný. Chci, aby jiní byli všichni. Každý jsme osobnost a v tom je ta krása našeho druhu. Když si představím, že jsem v kůži Europoslance, tohle jsou ty myšlenky, které mi zaplní hlavu. Toto je ochutnávka toho, o čem bych přemýšlel, jako europoslanec.

Dle mého názoru má europoslanec jen jednu povinnost. Dělat život lidem hezčí. Neomezovat a ulehčovat, ale asi to europoslancům nikdo neřekl. Na světě je 1000 problémů závažnějších než škodlivost cigaret, nebo to jak se smí a jak se nesmí nazývat v Česku rum. Proč se tedy řeší takovéhle „blbosti" a neřeší se to, že denně umírá miliony lidí na smrtelné nemoci, nebo hladem.

Myslím si, že smyslem této úvahy nemá být to, abych básnil nad tím jak je svět úžasný. Má práce by měla vypovídat to, co je tady pro mě nepochopitelné. Europoslanec má jen jednu jedinou povinnost a to pomáhat. Pomoct všem, kdo to potřebují, pomoct své zemi k lepší ekonomice a větší svobodě a pomoct Evropě k tomu, aby byla lepším místem k žití!

Já osobně chci jen jednu věc. A to, aby se lidé nebáli rozhlédnout se okolo sebe a aby si uvědomili význam sloganu, který často říkám: „ Změň systém, změníš svět! ".

Jan Marek, Hotelová škola, Obchodní akademie, Střední průmyslová škola, Teplice

--------------------------------------------------------------

Daniel Černý: Moje Evropa

Píše se rok 2004 a Česká republika projednává vstup do Evropské unie. Pro mladé lidi to znamená otevření nových a zajímavých příležitostí. Studium a práce v jedné z evropských zemí je nejzajímavější z nich. Nejenom nám, ale i ostatním se otevřely hranice České republiky. Studium a práce v jedné z evropských zemí jsou určitě hodnotnou zkušeností v životě a v některých případech mohou být i finančně výhodné. Vstupem České republiky hodně lidí získalo mnoho nových možností.

Pro lidi žijící v severních Čechách je určitě velice zajímavé Německo. Osobně znám několik lidí, co dojíždějí za prací za, kopečky, do Německa. Já osobně se do Německa dostanu pouze když tam jedeme s rodiči nakupovat nebo když jedeme do Drážďan na vánoční trhy.

Také jsem byl se školou na velice zajímavých exkurzích v Německu a tehdy jsem začal litovat, že jsem se moc nevěnoval studiu německého jazyka. To bych chtěl v blízké době napravit, protože si uvědomuji, kolik se mi následně otevře příležitostí, jak pracovních tak studijních.

Po úspěšném složení maturitní zkoušky bych rád pokračoval ve studiu. Mé cesty by směřovali na sever. Rád bych studoval na jedné z dánských nebo skotských univerzit. Tamní univerzity nabízejí pro mě velice zajímavé možnosti uplatnění.

Když jsem své plány konzultoval s mými rodiči, byli nadšení a vyslovili mi plnou podporu. Jsem velice rád za jejich podporu. Všechno pak jde snáze s vědomím, že za vámi někdo stojí. Měl jsem tu čest být výměnným studentem v USA a moje rodina mi hodně pomohla. A teď bych jim chtěl dokázat, že se dokážu postavit na vlastní nohy. Své zkušenosti z výměnného pobytu bych rád uplatnil v dalším studiu a následně i v práci.

Evropská unie nabízí nepřeberné množství možností. A je jenom na nás, jak my tyto možnosti využijeme. Buď zůstaneme lhostejní k těmto možnostem a uškodíme sami sobě, nebo se chytíme opratí a vytěžíme maximum z nabízených možností. Volba je jenom na nás.

Daniel Černý, Hotelová škola, Obchodní akademie, Střední průmyslová škola, Teplice