Kliknutím zvětšítePři pohledu z Letné na domy situované v dlani Teplic nešla přehlédnout. Pozornost poutala především mohutnými rozměry a charakteristickou kopulí na střeše. Architektonický skvost z konce 19. století zdobil tehdejší Teplice až do března 1939, kdy podlehl nájezdu Němců. Ti židovskou synagogu během jedné noci kompletně vypálili. Dnes je na jejím místě parčík s památníkem.
Výročí 80 let od vypálení synagogy, která v době své slávy patřila k největším a nejprostornějším židovským stavbám v českých zemích, si v těchto dnech připomnělo teplické muzeum. „Fungovala jako shromaždiště, dům modliteb, při otevření tam byly více než dva tisíce Židů. Měla kapacitu téměř 1400 míst k sezení,“ uvedl ředitel Regionálního muzea v Teplicích Radek Spála, který o této budově a také zdejší židovské obci vydal už několik publikací.
Synagoga přestala jako modlitební místo fungovat už po protižidovské Křišťálové noci v listopadu 1938. Nacisté ji ale nechávali být. Ve městě drženém Němci uvažovali o tom, že ji předělají na muzeum. „Spočítali si, že bude levnější budovu adaptovat, zbavit ji znaků náboženské architektury a využít její prostory pro městský archiv, muzeum a galerii než stavět pro tyto instituce ve městě nové domy,“ zmínil znalec historie židovské obce v Teplicích. Zlom přišel osudnou noc v polovině března 1939, kdy ji nějací němečtí výrostci po předchozím vyrabování zapálili.
Škoda byla tak obrovská, že se trosky odklízely až do konce prosince téhož roku. Dnes je na místě bývalé synagogy parčík, historii místa připomíná památník.
Neblahé výročí si teplické muzeum připomnělo přednáškou a vystavuje nový exponát. „V expozici lázeňství na teplickém zámku vedle modelu teplické synagogy mohou lidé vidět plakátovací válec. Jsou na něm dobové dokumenty, materiály až z Izraele. Mapují historii synagogy od jejího vzniku až po tragický konec,“ informovala teplická muzejnice Vlasta Tichá.
Z TISÍCŮ JEN STOVKY
K obnově synagogy v Teplicích nikdy nedošlo. Zdecimovaná židovská populace na to po válce neměla peníze ani morální sílu. Zatímco v roce 1890 čítala teplická židovská obec téměř 2000 osob a byla v té době po Praze druhou nejpočetnější v Čechách a v roce 1935 se ve 35tisícových Teplicích hlásilo k židovskému vyznání dokonce na 5000 osob, zůstaly v březnu 1939 na území říšského města pouze dvě stovky židovských obyvatel. Dnes tato komunita podle Radka Spály čítá necelou stovku lidí.
Tehdejší obyvatelé Teplic, kteří zažili nájezdy Němců, nemají na období let 1938 a 39 dobré vzpomínky. „Bylo mi 17 let, když jsme s rodiči a bratrem prchali před zfanatizovanými hordami henleinovců. Opustili jsme všechen náš majetek na menším hospodářství. Podle sdělení mé sestřenice, která zůstalav zabraném území, rota ordnerů vytřískala všechna okna v našem domku za řvaní: „Ty český pse, dobře že jsi utekl, my bychom tě zabili!“ To platilo mému otci. Já jsem pak v protektorátu na základě nařízení kladenského oberlandrátu musel na zvláštní práce – na polomy v lánských lesích, do šachty „Anna“ a hned nato jsem byl totálně nasazen do reichu, zavzpomínal pamětník V. H. z Teplic v publikaci Vzpomínky na vyhnání Čechů z pohraničí od Ogňana Tuleškova.
33
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
