Kliknutím zvětšíteZaprasit obraz mistra rajčatovou šťávou nebo bramborovou kaší a pak se přilepit k rámu. To je nová metoda, jak o sobě dávají vědět ekologičtí aktivisté.
Z reklamního hlediska báječný tah. Když si sednete na silnici, když se přivazujete k rypadlům, pes po vás neštěkne. Pokud však do galerie propašujete kečup, rázem o vás ví celý svět. A vy mu můžete sdělit myšlenku, kterou jste posedlí: „Lidstvo musí okamžitě skoncovat s ropou a plynem, jinak svět shoří v pekelných plamenech.“
Dlužno říci, že Manetův či van Goghův obraz nesmírné krásy a ceny nebyly poškozeny, chránilo je sklo. Přilepení bojovníci za lepší svět pak diskutovali se šokovanými milovníky umění. Posléze byli odlepeni a obviněni dle zákona. Krom poprasku se nestalo nic.
Normální člověk se buď pohorší, nebo kroutí hlavou. Položme si však otázku, zda má taková spektakulární forma protestu smysl. Na začátku dvacátého století londýnské sufražetky volily podobně šokující formu boje. Blokovaly dopravu a páchaly různá veřejná alotria. Když byly uvězněny, držely hladovku. Z tehdejšího pohledu to bylo nanejvýš pohoršující a to, za co se sufražetky rvaly, přímo nevkusné. Volební právo žen! Kdo to kdy slyšel? Nyní nikdo nepochybuje o tom, že věc rozhněvaných paní a dívek byla spravedlivá. A jejich akce oprávněné a nakoneci úspěšné. Nemůže to být s aktivisty z hnutí Just stop oil nebo Letzte generation podobné?
Na první, druhý i třetí pohled nikoli. Přinejmenším ze dvou důvodů.
Okamžitá stopka pro fosilní paliva by uvrhla Západ do bídy a chaosu. Šílená cena energie způsobená ruskou agresí, tím, že v Německu nefoukal vítr a Francie odstavila několik jaderných elektráren, jsou jasným důkazem. Polévači obrazů se navíc dobývají do otevřených dveří. EU buduje větrníky a sluneční elektrárny jako divá. Všechny její státy se přihlásily k takzvané uhlíkové neutralitě.
Bruselští politici jsou zelení od hlavy k patě. Vědí ovšem, že plynové elektrárny ještě potřebujeme a že zakázat auta se spalovacími motory ze dne na den prostě nejde. Za pár let už ano. Ekologistům to však nejspíš připadá zoufale pomalé. Značné části ekonomů opovážlivě rychlé.
Drtivá většina vědecké veřejnosti se kloní k tomu, že lidská činnost přispívá ke globální změně klimatu. Postupné zvyšování teplot zapříčiňuje stále rychlejší tání ledovců. Hladina oceánu se zvedá, některé ostrovy zmizí pod vodou, pobřeží možná budou neobyvatelná stejně jako tropy, kde vedra vystoupí do nesnesitelných výšek. Z tohoto hlediska lze samozvané zachránce planety pochopit.
Je tu ale ještě jedno hledisko. Zdá se, že pro mnohé se boj proti uhlíkové stopě stává jakýmsi světským náboženstvím, skoro podobně, jako tomu bylo v případě komunismu. Tam bylo vše podřízeno třídnímu boji, život jednotlivce neměl cenu. Ekologisté zase vše podřizují boji proti změně klimatu.
Historie je plná přírodních katastrof, sopečných výbuchů, zemětřesení, tajfunů a tornád a záplav. Ty způsobí mnoho neštěstí a zabíjejí. Lidé se však vždy postaví na nohy, napraví, co lze napravit, a poučí se. Fanatismus, ať už náboženský, nebo ideologický, stál lidstvo nesrovnatelně víc než všechny pohromy dohromady. Zanechal a zanechává za sebou nejen nesčetné hroby. Své oběti mučí tělesně i duševně. A nejen to. Láme i životy těch, kdo vyvázli.
Klimatičtí sršatci mají lehce nakročeno k něčemu podobnému. Zatím to jen doutná, podobně jako globální oteplování. Pokud to ovšem vzplane, bude to větší neštěstí než zvýšená teplota.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
