Zvěrstva se začala v této oblasti dít ještě v 80. letech, kdy perestrojka uvolnila jako píst na papiňáku skryté napětí. Masakr v ázerbájdžánském přímořském městě Sumgaitu, pogrom na Armény, odstartoval po desetiletích totality novou vlnu násilí mezi turkickými Azery a Armény. Násilí, jehož přímá linka vede přes válku o Náhorní Karabach, desítky let planých rozhovorů o přetavení příměří v mír až ke dnešní válce. Od doby, kdy jsem jezdil po karabašských kopcích, uteklo mnoho vody.

Výměna území

V jednu chvíli se zdálo, že během krátkého období arménsko-tureckého smíření (2008) by se mohl vyřešit i Karabach. Logicky tím, že by Arméni vrátili Ázerbájdžánu velká nekarabašská území, která od devadesátých let okupovali. A Azerové by se smířili s přičleněním Karabachu k Arménii, k němuž už mezitím reálně došlo.

Jenže turecko-arménské námluvy, zatížené genocidou Arménů v dobách konce Osmanské říše, brzy skončily. A teď na ropě a plynu zbohatlý Ázerbájdžán zkouší s podporou Turecka vzít si zpět celý Karabach, který mu podle mezinárodního práva stále patří. A je z toho opět další válka.

Ve čtvrtek jsem se zkusil pohledem nestranícím ani jedné straně zapojit do diskuse na Facebooku. Začala strašná hlavně arménsko--azerská mela. Dvě hodiny jsem se snažil racionálně argumentovat. Pak jsem zjistil, že to prostě nejde. A svůj status smazal.