Kliknutím zvětšíteNový stavební zákon. Velmi komplexní legislativa, která zasahuje do 80 jiných zákonů a zároveň se dotýká celé řady subjektů, jejichž zájmy jsou často značně rozdílné. Vyvážit je musí kompromis. Ten, který byl schválen, je funkční. Proč si to myslím, když zatím zákon nenabyl účinnosti? Protože stojí na správných principech.
Základem je to, že stavebníci, a to ať již soukromník, který chce stavět rodinný domek, nebo developer, nebo dokonce stát, jako největší investor v zemi, ti všichni mají právo na to, aby jejich stavební záměr byl v rámci řízení posouzen zcela nezávisle.
To se ale neděje v případě, kdy státního úředníka, který o záměru rozhoduje, zaměstnává obec, na jejímž území se bude stavět. Přitom by v nezávislém řízení neměla mít jiné, vyšší postavení než jakýkoli jiný účastník. Starosta by podle zákona neměl do řízení vůbec zasahovat, všichni ale víme, že se tak bohužel zhusta děje.
Argument, že o stavebním řízení musí rozhodovat někdo se znalostí místních poměrů je zcela lichý. Územní řízení a stavební povolení jsou procesy ryze technicistní. Jde jen o to posoudit, zda záměr vyhovuje právu ve všech směrech. Úředník jen musí najít soulad mezi zájmem investora a veřejným zájmem.
A tímto veřejným zájmem není to, jak se stavba z architektonického pohledu kolemjdoucím líbí nebo nelíbí. Architektura je totiž čistě subjektivní věc. Stejně tak jako u názoru na podobu budov se vám třeba může líbit nebo také nemusí to, co má na sobě vaše sousedka. Zde ale na rozdíl od stavby jistě plně chápeme, že sousedka má plné právo si na sebe obléknout v podstatě cokoli.
S výjimkou toho, kdy by si na sebe nechtěla vzít zhola nic, čímž by však nicméně zasáhla do vašeho práva, například na mravní výchovu vašich dětí. Z hlediska zákona je nicméně stejně tak lhostejné, jakou barvu nebo podobu fasády investor zvolil na svém domě. To, jak stavba vypadá totiž není vůbec předmětem povolování. Samozřejmě výjimkou je zde stavba v památkové zóně, kde památkáři mají možnost podobu budovy ovlivnit.
Marcela Fialková
je strategickou ředitelkou developerské firmy UDI Group
Tím skutečným veřejným zájmem, který stát chrání legislativou, je pak například ochrana zdraví, životního prostředí, zabezpečení proti požáru atd. Vyvážení ochrany těchto zájmů se záměrem investora, je právě úkolem stavebního úřadu. To, jak technicky je stavba napojena na infrastrukturu a další čistě technické parametry, samozřejmě umí úředník posoudit zcela bez ohledu na lokalitu. A dokonce se tak už i dnes děje v řadě případů, kdy se prokáže podjatost místních úřadů a nadřízený správní orgán nebo nejvyšší správní soud jim rozhodování odejme a předá je zcela jinému úřadu na druhém konci republiky. Například odvolání v rámci územního rozhodnutí o pražském okruhu tak neřeší Praha, ale Jihočeský kraj.
Role obcí je v procesu výstavby jinde. A to v územním plánování. Je nezpochybnitelné, aby obce na samém začátku při tvorbě nebo změnách územního plánu měly jasný mandát rozhodnout si o tom, kde a jak se jejich obec má rozvíjet. Na to, aby všechny pravomoci v územním plánování přešly na obce je ale ještě třeba najít finanční zdroje.
Fakt, že nová vláda nechce jako první řešit tento bolavý bod obecních pravomocí v územním plánování, ale chce vrátit samotný rozhodovací proces o povolování staveb na obce a zachovat tím současný jemně řečeno „nesystémový“ stav, svědčí o naprostém nepochopení role obcí v procesu rozvoje území. Vzhledem k tomu, že součástí nové pravicové vlády je sdružení složené právě z představitelů obcí - starostů, pak ale nejspíš nejde o nepochopení, ale bohužel naopak.
Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
