Fialova vláda slíbila stlačit schodek pod 300 miliard korun. Šla kvůli tomu do rozpočtového provizoria. A nechala opozici a veřejnost hádat, kde těch 77 miliard ušetří. Po včerejšku už to víme. Škrty se týkají hlavně provozních výdajů v jednotlivých resortech, kde ministři položili na oltář strážce kasy Zbyňka Stanjury jednu až tři miliardy.

Z hlediska zaměstnanců nejvíc zaplatil šéf školství Petr Gazdík. Jeho necelé čtyři miliardy šly na úkor učitelských platů a hlavně mezd nepedagogických pracovníků, kteří nedostanou Babišem slíbených 1400 korun. Při odhadované až devítiprocentní inflaci je to citelná rána.

Podivná je také pětimiliardová úspora na ministerstvu obrany. Zakázka na obrněnce prý není připravená, tudíž není třeba peněz. Absurdní. Buď armáda bévépéčka potřebuje, takže úředníci musejí včas zvládnout i výběrové řízení, nebo jsou to jen nesrozumitelné hrátky s čísly. Pokud vozidla nutná nejsou, měla ministryně škrtnout rovnou celých 52 miliard. A bylo by vystaráno. Takto se problém jen posouvá do příštích let. A bude-li v tom vláda pokračovat, těžko dosáhne v roce 2025 na kýžených 130 armádních miliard.

Kateřina Perknerová
Neumíme, nebo nechceme?

Ještě hloupěji působí škrty ve zdravotnictví, kde vláda zmrazí platby za státní pojištěnce na úrovni loňského roku. Po dvou covidových letech to není zrovna rozumný tah. Ne nadarmo jsou zdravotnické odbory ve stávkové pohotovosti.

Je správné, že Fialův tým chce splašené veřejné finance umravnit. Jenže těmito nesystémovými škrty jen vyplňuje čísla ve Stanjurově tabulce. Na zásadní rozpočtovou transformaci si musíme počkat do příštího roku.