Je pandemický zákon, který prosazuje vláda, užitečné a neškodné hygienické opatření? Nebo je to brutální útok státní moci na lidskou svobodu, jak tvrdí exprezident Klaus a rozvášnění demonstranti před Sněmovnou?

Vládní pohnutky jsou pochopitelné. Václav Klaus a iniciativa Chcípl PES dlouhodobě hlásají o covidu doktríny, které se příčí vědeckým poznatkům i rozumu. V případě novely pandemického zákona však mají mnohem víc pravdy než obvykle.

Kateřina Perknerová
Prezidentův plat jako strop

Vláda se totiž chytila do vlastní pasti. To, za co kritizovala Babišův kabinet, činí nyní sama. Nouzový stav, který v souladu s ústavou dovoluje omezení lidských práv, je nepopulární věc. Handrkování o něj v parlamentu je pro vládu krajně nepříjemné. Speciální zákon o epidemii to „řeší“. Umožňuje vyhlašovat karantény či zavírat nebo polozavírat podniky. Všechno jde jakoby po másle.

Jenže to vážně má háček. Hygienická opatření se vymykají standardní kontrole, a lze je tedy zneužít. Fialův kabinet ani žádný jiný rozumný demokratický kabinet nelze podezřívat z něčeho takového. Jenže fachidiotismus je fachidiotismus a nelze vyloučit, že by úřady mohly v budoucnu vyhlašovat zákazy, i když to nebude nezbytně nutné.

Kateřina Perknerová
Prezidentský poker

Klaus i demonstranti přehánějí jak věcně, tak rétoricky, víc než zrnko pravdy však mají. Jakýkoli zákon, který sahá na práva a svobody, má být důkladně zvažován, a ne schvalován jako houska na krámě. Má mít i přesně časově vymezenou účinnost.

Vzhledem k tomu, že současná úprava vyprchá koncem února, je potřeba schválit novou, kdyby koronavirus znovu zesílil. Jakákoli právní ochrana před případnými dalšími epidemiemi by však měla projít důkladnou debatou a pokud možno by se na ní měly shodnout všechny parlamentní strany.