Zásadní zpráva od přehlíženého indikátoru

Není to tak dlouho, co většina státních institucí věřila a do světa hlásala, že skončí pandemie a ekonomika se otřepe a začne růst. Potom přišel leden a s ním inflace začala stoupat skutečně prudce. Guvernér České národní se s tím nemazal a rovnou narovinu začal mluvit o tom, že prý „budeme letos rádi za černou nulu“, což jinými slovy znamená, že budeme rádi, pokud opět nespadneme do recese. A také otevřeně prohlásil, že inflace bude patrně mnohem vyšší, než až do samého začátku roku stát předpokládal.

Ale třeba to je jen zbytečné malování čerta na zeď? Jenomže já se domnívám, že teprve nyní se dostáváme k realistickému náhledu na stav věcí. A mezi jinými o tom svědčí jeden indikátor, který se historicky mýlil jen málokdy. Indikátor, který většinou pozornosti veřejnosti uniká, protože není tak jednoduše čitelný, tak snadno uchopitelný.

Zdroj: Deník

Jedná se o sklon takzvané výnosové křivky. (Výnosová křivka, velmi zjednodušeně řečeno, popisuje souvislost mezi mírou výnosu a délkou splatnosti dluhopisů.) Tedy právě ten sklon výnosové křivky, na základě kterého bylo možno už v letech 2018 i 2019 tvrdit, že v roce 2020 prostě MUSÍ přijít recese jako hrom… Dnes se má všeobecně za to, že recesi, která zachvátila svět, vyvolala pandemie. Není tomu tak. Svět byl na pokraji recese již na začátku roku 2020 a pandemie ji ještě prohloubila a prodloužila. A výnosová křivka to velmi dobře předpověděla. Předpověděla i finanční krizi z let 2008 – 2009.

A nyní už opět výnosová křivka předpovídá, že svět během dalších možná tří, možná čtyř let sklouzne v tom lepším případě do značeného zpomalení. Nezkoušejte namítat, že „to je přeci normální hospodářský cyklus“. Není. Takhle „normální“ hospodářský cyklus nevypadá ani omylem. Prostě není normální, že svět je dva roky svírán ohromnou recesí, pak pár měsíců maže ztráty, a možná dřív, než všechny ztráty smaže, už je v recesi znovu. Kde ale soudruzi tentokrát udělali chybu?

Ekonomická atomovka

K pochopení se ale musíme vrátit až do roku 2020. „Normální“ hospodářská krize obyčejně vypadá tak, že podniky propouští, roste nezaměstnanost, lidé bez práce mají málo peněz, tedy příliš neutrácí, tedy není pro koho vyrábět, tedy se propouští pořád víc… A přesně na to také bylo na začátku roku 2020, kdy – jak jsme řekli – přicházela recese, našlápnulo. Jenomže pak do toho přišla pandemie. Vlády se začaly kasat, že kvůli viru přeci nezbankrotuje jediný podnik (zbankrotovaly), a začaly rozdávat peníze (na dluh). Takže mezi lidmi se objevilo kvantum na dluh rozdaných, vytištěných a nekrytých peněz.

Do toho ale ve stejné chvíli přišlo něco, na co kapitalismus není stavěný: Přišly administrativní, úřední uzavírky podniků. Administrativní uzavření hranit a přerušení dopravních cest. Najednou chyběla nikoliv poptávka lidí, ta byla vlastně díky rozdaným penězům obrovská, ale chyběla výroba. A když se uzavírky odpískaly, už zůstaly obchodní kontrakty a cesty přerušené. Najednou nebyly čipy. Najednou nebyly energie. Podniky si neuměly a nemohly umět spočítat, jak se budou administrativní zásahy vyvíjet, kolik bude mezi lidmi peněz, a nepředzásobily se.

A tak, když už bylo epidemiologicky po všem, najednou jsme se ocitli v situaci, která běžná rozhodně není. A už vůbec nevypadá jako typická „pokrizová“. Peníze jsou, zboží není. A co se musí stát, když je hodně peněz, ale není za ně co koupit? Nutně musí vystřelit ceny. Peníze, které vlády rozdaly, vlastně vůbec nepomohly: Jenom se přetavily do rostoucích cen.

No – a protože ceny nyní naprosto logicky a očekávatelně rostou rychleji než mzdy, lidé začínají reálně chudnout. A protože lidé začínají reálně chudnout, přichází… hospodářské zpomalení. Celý omyl soudruhů byl tedy velmi prostý. Domnívali se, že vytištěné peníze jsou bohatstvím, a tedy mohou zvýšit blahobyt. Není tomu tak. Pouze jsme si za ně koupili odklad toho, co se mělo stát podle ekonomických zákonitostí už dávno.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.