Oprava střechy na Antarktidě: Je to jako brigáda na paneláku s výhledem na kry

Proto hned druhý den po našem příjezdu jsme postupně začali s její opravou. Stačila chvilka a střecha připomínala rozsypané puzzle – několik rolí folií, hromada kabelů, nářadí, vruty…

„Současný stav střechy mě mile překvapil,“ řekl pokrývač Dimitris Georgiadis po obhlídce.

„Na to, jak je stará a v jak nepříznivých podmínkách se nachází, je zachovalá. Svědčí to o kvalitně odvedené práci, která určitě nebyla jednoduchá. Tehdy se folie lepila na dřevo, to je  tzv. lepený systém, my na ni dnes pokládáme novou folii, budeme ji ale kotvit… tzv. kotvený systém.“

Antarktida: český výzkumný program - opravdu nádherné video

Kdy už bude střecha hotová?

Opravená střecha by měla odolat minimálně stejně dlouhou dobu jako stará. I stará střecha by ještě nějaký čas vydržela, ale oprava je preventivní nutnost. Díky tomu, že je stanice deset měsíců neobývaná, musíme mít stoprocentní jistotu, že se v ní, během naší nepřítomnosti, nic nestane.

„Pořád se mě tady ptají, kdy bude střecha hotová,“  říká Dimitris.

„Ale já nedokážu přesně odpovědět. Při rozumném počasí to odhaduji na 15 dnů práce od rána do večera. Může ale přijít špatné počasí, pak to vidím na 25 dnů,“ dodává.

Střechu nově pokrýváme tenkou střešní PVC krytinou. Ta byla zvolena proto, že se z ní neuvolňují žádné pevné částice, které by mohly kontaminovat okolní prostředí. Přece jenom jsme na stále ještě panenském kontinentu, takže to, co bychom možná doma až tak neřešili, tady nabývá na významu. 

Mistři světa v oblékání

Hlavní je také nespěchat a dělat všechno důkladně. A tak podle pokynů Dimitrise stříháme folii na pásy požadované délky, kotvíme ji a on pak vše odborně zataví. Vše připomíná brigádu na střeše běžného jednovchodového paneláku. S tím rozdílem, že když je hezky, tak při práci sledujeme ledové kry v Průlivu prince Gustava.

Začátek opravy střechy hlavní budovy české vědecké stanice Johanna Gregora Mendela na Antarktidě.Zdroj: Jiří Samsonek

Ovšem když je nestálé počasí, jsme přece jen na Antarktidě, tak jsme mistry světa v oblékání. Chvíli v jedné mikině, v příštím okamžiku v bundě a čepici.

Bez vysílačky ani ránu

A je tady čas na další otázku, kterou jste nám poslali vy, naši čtenáři. Takže jaké máme spojení se světem?

Pro spojení mezi sebou při práci v terénu v okolí stanice používáme vysílačky. Každý člen expedice má svou vlastní, striktně dodržujeme pravidlo – bez vysílačky nelze ze stanice nikam vyrazit. Bezpečnost především. Baterie v nich vydrží poměrně dlouho (i tři dny), nabíjíme je kvůli bezpečnosti každý den.

Dobré ráno, Antarktido! Přistáli jsme a teď hurá šroubovákem otevřít základnu

Spojení se světem je odtud trochu komplikovanější. Není zde žádný mobilní operátor, mobily jsou tudíž k ničemu. Využíváme satelitní telefony systém Iridium, které slouží ke komunikaci se vzdálenými pracovními skupinami, kam signál vysílaček nedosáhne, ale i ke spojení s domovem.