Nejdepresivnější město světa. Černobyl je oproti němu skoro ráj na zemi

Alfou a omegou života v lokalitě opředené skoro všemi myslitelnými negativy, jsou místní obří provozy na zpracování kovů. Pro ruskou ekonomiku samozřejmě představují poklad. Díky ní může stát využít či vyvážet palladium, měď, nikl i platinu. Vše v nejvyšší kvalitě. Jenže průmysl mění tento kus nehostinné Sibiře v region, který ničí zdraví prakticky s každým nádechem. Kdo není zvyklý, brzy se začne trápit úporným svěděním v krku. Postiženy jsou i lesy, které se mění v háje smrti. A řeky? I když v ní žijí aspoň nějaké ryby, úřady mají jasné sdělení. Nelovit a hlavně nekonzumovat. Tak moc je jejich maso zdravotně závadné.

Jak to přímo v Norilsku vypadá, se podívejte ve fotogalerii.

Ránu navíc od metalurgického průmyslu utržilo místní vodstvo v roce 2020, kdy praskla rezavá nádrž s naftou. „Uniklo dvacet tisíc tun paliva, které se dostalo až do Karského moře,“ připomenul zpravodajský web nbcnews.com. Ne nadarmo se traduje, že raději žít v Černobylu, než tady. A také že není depresivnějšího místa k životu.

Nejkyselejší jezero světa vypadá jako z hororu. Naznačuje však život na Marsu

I úmrtnost na rakovinu je tu podle zdrojů třikrát vyšší, než je na Rusko obvyklé. Statistiky přitom ještě zkresluje fakt, že ten, kdo už kvůli věku skončil v důchodu, odejde raději dožít do jiné části Ruska. Na co pak umře, to už se v rámci norilských statistik neeviduje, i když za bolestivou smrtí stojí právě norilské toxiny a jedy.

Server theguardian.com přišel s výpovědí Borise Reviče, vedoucího laboratoře prognostiky a kvality životního prostředí a veřejného zdraví Ruské akademie věd. Ten se ve svém lékařském výzkumu zaměřil na děti. Výsledky nejsou optimistické. 

„U dětí v Norilsku je oproti ruskému normálu o 44 % vyšší výskyt onemocnění krve, o 38 % vyšší výskyt onemocnění nervového systému a o 28 % vyšší výskyt onemocnění kostí a svalového systému,“ uvedl Revič. Předčasné porody i nejrůznější komplikace v těhotenství pak ve městě jsou prakticky běžnou záležitostí.

Návštěvníci se do Norilska jen tak nepodívají. Od listopadu 2001 je tam dovolen vstup pouze občanům Ruska a Běloruska. Cizinci mohou vstoupit jen na zvláštní povolení od Federální služby bezpečnosti Ruska. A to ještě k tomu musí být opravdu závažný důvod. Nebo dát tučný úplatek. I proto se jedná místo, o jehož návštěvě sní jen příznivci, v tomto případě hodně nezdravého, adrenalinu.

Do a z města nevedou žádné silnice a železnice. Vlakem se lze dostat jen do přístavu. Poslední možností je letiště. Na něm v roce 2010 přistál i ruský prezident Vladimir Putin. Co viděl, bylo tehdy moc i na něj a traduje se, že rozkázal, aby s „tou ekologií něco udělali“.

Jak je temná současnost, o to černější byla minulost. Norilsk rostl od dvacátých let 20. století. Jako oficiální datum založení se však často uvádí rok 1935, kdy se stal centrem nápravně pracovního tábora Norillagu, který zde existoval až do 22. srpna 1956.

Neobjevené perly Evropy: Historické město na skále i balkánské Colorado

Podle archivu Norillagu v Norilsku zemřelo jen za dobu existence pracovního tábora v letech 1935 - 1956 celkem 16 806 vězňů. Smrtelné případy byly zvláště vysoké během II. světové války, kdy vězni dostávali snížené dodávky jídla. „Významný počet vězňů pokračoval v práci v dolech i po uzavření pracovního tábora, a to až do roku 1979,“ uvádí internetová encyklopedie cs.wikipedia.org.

Město Norilsk leží za severním polárním kruhem. Má proto podnebí s velice dlouhou, chladnou zimou a krátkým, mírným létem. Sníh město pokrývá 250 až 270 dní v roce, přitom 110–130 dní z toho řádí sněhové bouře. Takzvané půlnoční slunce visí na obloze pětašedesát dní - od 21. května do 24. července. Naopak polární noc trvá 30. listopadu do 13. ledna, tedy pětačtyřicet dní.