Jen každou hodinu hlasatel rozhlasového vysílače Praha I. oznamoval: „Über dem Reichsgebiet befindet sich kein feindliches Kampfverband. - nad říšským územím se nenachází žádný nepřátelský letecký svaz. Toto hlášení bývalo v letech 1944 – 1945 málo věrohodné, spíše se hodil náš klukovský dodatek za opakování „ich wiederhole – už je to dole. Ani sirény nevydávaly varovný signál L15, který měl občany varovat před blížícím se leteckým svazem. Den byl poklidný, děs a hrůza přišly v noci. Sirény začaly výt v 22:30 a to již bylo slyšet dunivé burácení leteckých motorů, které přicházelo od jihu.

Chvílemi hřmění motorů zesilovalo, chvílemi zeslabovalo, opět zesilovalo, tak jak nad městem přelétávaly letky, perutě. Neuplynula ani čtvrt hodina od přeletu prvých svazů a bylo slyšet dunění. Po chvíli se severní obloha zbarvila dočervena. Nad obzorem se objevil nízký rudý oblouk, který s duněním, s chvěním země naháněl strach. A pak opět vršení motorů, které přicházelo od severu. To jsme již z hlášení „Volá Londýn“ věděli, že byly bombardovány Drážďany. Konec poplachu byl oznámen v 23:30 a šli jsme spát. Spánek byl přerušen opětným vytím sirén v 1:30 hod.

Tentokráte přelety letadel trvaly déle. Podle síly hukotu se dalo usuzovat, že bombardéry letí nízko, strach vyvolával paniku, že město bude bombardováno. Lidé vybíhali do polí se ukrýt do připravených krytů. Rázná otcova slova nás zaháněla do sklepa, který svou klenbou a podpěrami by měl vydržet sesypání domu. Země se chvěla, skla v oknech drnčela, otevřené dveře se pohybovaly. Záře na severu sílila, vzrůstala. V kuchyni hrníčky na talířcích drnčely. Byť bomby sice na naše město nepadaly, lidé byli silně vystrašeni, rozrušeni. Konec poplachu byl oznámen v 3:30 hod.

Na kopec se sněžnicemi a dolů na snowboardistu. Společnost mu dělá fena Maggie.
VIDEO: Po prašanu se prohání snowboardista a fena Maggie. Kdo je rychlejší?

O hrůzách náletu jsem slyšel od bratrance Zdeňka Procházky, kterému při náletu zemřela maminka a on, jako Čech po matce mohl odjet do Loun. Prvá letecká vlna shozenými zápalnými bombami označily obvod Drážďan a další vlny tříštivými bombami bouraly celé čtvrtě. Jeho maminka se udusila v krytě. Požáry vysály kyslík a lidé se dusili. On se zachránil tak, že opustil kryt a běžel k řece, kde ve výpusti přečkal nálety.

Ani středa 14. února nebyla klidná. Ve 12:30 sirény oznámily poplach, který trval do 13:45 hod. Podruhé se sirény rozezněly ve 21.00 hod. Ohrožení náletu trvalo hodinu. Tentokráte se spojenecká letadla trefovala do Prahy.

Vzdávám se hodnocení významu bombardování, jen připomínám hrůzy, které válka přinesla.

František Šimon