Přitom album „I Killed This Song At Karaoke Last Night,“ které loni nahrál Bárta s Brněnským big bandem Českého rozhlasu album a vyšlo na CD, LP i na digitálních službách, je výročí plné. Proslulý Czech Radio Big Band Gustava Broma slavil v roce 2020 osmdesátku, jeho zakladatel Gustav Brom by se loni dožil stovky, Dan Bárta ještě jako zpěvák rockové skupiny Alice vydal svou první desku před třiceti lety. A tak hned trojnásobně výroční album se začalo rodit při přípravách na narozeniny slavného orchestru.

„Plánovali jsme koncert se mnou v roli hosta, ovšem kvůli covidu se vše dvakrát překládalo a nakonec to vůbec nedopadlo. Dirigent Vlado Valovič mi tedy navrhl, ať připravené skladby ve studiích ČRO nahrajeme, když už je máme zaranžované i nacvičené. Jenže do toho zas přišla vlna covidu… Nebylo co dělat, kde hrát, byla to zoufalá nuda. Pitomý, osamělý, prázdný, tak zoufalý časy jsme zažívali. On to ten název desky vlastně i evokuje: karaoke je, myslím, dost osamělá činnost,“ lehce poťouchle se směje Bárta, a přibližuje tak netradičního alba. „Nahráli jsme ve studiu v Karlíně čtyři věci za den, kapela dula, já pěl… Bavilo mě big band, ten zvuk i tah – s velkou kapelou hraju moc rád. Zjistil jsem, že má spoustu mladejch šikovnejch kluků,“ pochvaluje si excelentní zpěvák s citem pro věc, jež svým novým natrudováním swingové klasiky skládá hold nejen Franku Sinatrovi či Tony Bennettovi. A nakonec dokonce vzniklo hned celé album… Popravdě ječtě Dan Bárta mezi tím dal dva severočeské koncerty se svou kapelou Illustratosphere na turné k našemu zatím poslednímu albu „Kráska a zvířený prach“ v Kadani, v Děčíně i Liberci…

Album ironicky nazvané „I Killed This Song At Karaoke Last Night“ najdete na digitálních službách zde

close Obálka alba I Killed This Song At Karaoke Last Night. info Zdroj: Archiv Warner Music zoom_in Obálka alba I Killed This Song At Karaoke Last Night.

Dramaturgie Bártovy big bandové novinky „I Killed This Song At Karaoke Last Night“ od Warner Music je pestrá i svobodoyslná: od velkého hitu „Human“ ze třetího alba „Day And Age“ (2008) americké, z Los Angeles pocházející indie-rockové party The Killers přes „Fortune“ z alba Machine Dreams (2009) švédsko-japonské skupiny Little Dragon až k nové, do angličtiny převedené verzi kultovního semaforského hitu „Pramínek vlasů“ (1960) od Jiřího Suchého (Big Band Twist), velkého hitu Annie Lennox a Dawe A. Stewarta „Sweet Dreams“ ze zpěvníku i hitparád britské dvojky Eurythmics i excelentně zaranžované, hrané a zazpívané písně „Intropicture“, připomínky stejnojmenného alba Bártovy domovské skupiny Illustratosphere z roku 2013. To s ní Dan loni na podzim třikrát bavil sever: Kadaň, Děčín i Liberec byť s jiným repertoárem, ovšem.

Písně tak velmi rozličných autorů i interpretů upravil kmenový aranžér Bromova big bandu Miroslav Hloucal. Deska vznikla pod producentským dohledem Petra Hanzlíka ve studiích Českého rozhlasu (zvuk Rostislav Supa) i ve studiu Sono (mix Milan Cimfe), a to od roku 2020 do září 2021. „Při té práci jsem se dost naučil. Popravdě i to, kolik věcí neumím a asi už umět ani nebudu,“ sebekriticky přiznává stovkami pódií a řadou kapel protřelý Dan Bárta. A odvádí tu excelentní práci, tleskám za ni i za volbu repertoáru. I Rod Stewart by ocenil Danovo pojetí svého dávného hitu „Baby Jane“. Dobře si ho umím představit i na skvělé show Dana s Illustrotosphere podobně, jako již zmíněný Pramínek vlasů. Tolik citu, vášně, radosti! Potlesk, prosím… Zařadí cos živě Illustratosphere? Prosím…

První šanci vychutnat si skladby z nového Bártova alba naživo už měli návštěvníci show ke 100. výročí narození dirigenta Gustava Broma v brněnském Sonu v neděli 7. listopadu i 14. prosince v budově Českého rozhlasu v Praze. Právě s touto veřejnoprávní institucí je Dan Bárta spojen významněji: začátkem roku 2021 se představil na vlnách Českého rozhlasu Vltava coby zapisovatel i předčítač ve svém povídkovém podcastu „Nevinnosti světa“ s vyprávěním o cestách za vážkami světem. S novými díly začal ČRo Vltava opět již 9. prosince, Bárta se vydal do Mexika, Peru, Nikaraguy, na Borneo i Srí Lanku.

Radek Strnad