Fany se v roce 1924 narodila v Libkovicích jako Krajníková. Otec pracoval jako řidič sanitky a dceru přihlásil už ve 12 letech do kroužku 1. pomoci. ZŠ vychodila v Lomu. V roce 1943 gestapo napadlo otce a ten na zranění zemřel ve 43 letech. Matka jí zemřela v 69 letech.

Za války šla v 18 letech sloužit do německé rodiny jako pomocnice v domácnosti a pomáhala s výchovou dětí. V květnu přijelo do Lomu ruské vojsko a byli zranění. Doktor ji zaučoval v ošetřování. Za to od nich dostala moskevský chleba, salám a kopějky. Po osvobození 15. 9. 1945 se na zámku v Duchcově vdala za Sainera. Prstýnky si nechali udělat z kopějek a odstěhovali se na osadu Pokrok, která patřila k obci Hrdlovka.

Měli 2 syny, Václava a Mirka. Ten druhý syn bydlí v Žilině. Má 4 vnoučata, 5 pravnoučat, a 5 prapravnoučat. V roce 1969 se rozvedla. Při pobytu v Mariánkách se seznámila s Amihaseem, byl to Rumun. Léčil si tam zranění z války. V Kadani byla v roce 1970 druhá svatba. Manžel zemřel 1980.

Charitativní kalendář herečky Barbory Mottlové pomohl jíž po třetí v řadě.
Charitativní kalendář herečky Mottlové pomohl Kristiánkovi z Teplic

Když Vlasta Skramušská založila na Pokroku 1955 Červený kříž, hned se tam paní Františka přihlásila. Jako zdravotní sestra pracovala po půlročním kurzu v jeslích v Duchcově. Jak se v nemocnici Duchcov otevřelo dětské oddělení, jezdila si dodělat Zdravotní školu v Teplicích a nastoupila s kamarádkou k dětem na třísměnný provoz. Fany se tam líbilo a podle vyprávění těch, co jí znali, byla oblíbená pro svoji usměvavou a dobrosrdečnou povahu.

V roce 1985 se osada Pokrok v důsledku důlní těžby stěhovala do Duchcova, Červený kříž tam pokračoval a Fany se hned také zapojila. Ještě mi prozradila, že do Sokola chodila od 12 let a u Obce Baráčníků byla 27 let. Opravdu úctyhodná činnost. Za aktivity v ČČK byla několikrát odměněna OV ČČK Teplice, naposledy v roce 2001.

Domov důchodců Bystřany
Nový mezigenerační projekt Utržené sluchátko v Bystřanech

Byla dlouho soběstačná, ale pak se začal zhoršovat zdravotní stav a musela se v roce 2022 nechat převézt do Domova důchodců v Bystřanech u Teplic. To dlouho špatně nesla, pořád v sobě cítila energii, jenže tělo jí zrazovalo. Ztrácela sluch, zrak i rovnováhu. Většinu dne tak tráví na pokoji, ale pořád se jí stýská po vlastním bytě. Předsedkyně ČČK Duchcov i další členky za ní jezdí každý týden. O jejím zdraví je taky informuje syn Miroslav Sainer, který bydlí v Duchcově. Potěší ji, když přijede syn Václav ze Žiliny a další členové rodiny. 

Po Duchcově se jí pořád stýská. Při návštěvách se Fany ptá, co je nového v Červeném kříži, ale občas je dezorientovaná v čase a v prostoru. Fotografovat se aktuálně nechce, k dispozici jsou fotky z minulých let.

Přesto ji přejeme plno radostných maličkostí, které dělají život snesitelnější. A děkujeme za ta léta činnosti v Červeném kříži. Nejsme sami, s poděkováním přijdou i zástupci Sokola Duchcov a Baráčníků.

Marie Polívková předsedkyně MS ČČK Duchcov