Na ucpané silnici („traffic jam“) stádem ovcí musíme chvíli počkat a další den pak po přenocování v kempu Thurso najíždíme do přístavu Scrabster a odkud pokračujeme trajektem Scottish Ferries a odplouváme na Orkneje, ostrovy na severu Velké Británie. Postupně se nám přibližují zahalené v mracích. Fotografujeme je, jak se z oparu a mlhy vynořují.

Nejfotografovanějším útvarem Orknejí je skalní věž Hojský stařík (Old Man of Hoy), stojící osamoceně nedaleko břehu. Při přiblížení trajektu bouřlivým průlivem Pentland Firth k červenohnědým útesům ostrova se i on vynořuje z mraků. Přistáváme v přístavu Stromness, tak jako roku 1780 známý kapitán Blight, kterého později vzbouřenci z lodi Bounty vysadili na Tahiti do člunu a on se přesto dostal až k soudu do Londýna.

LODĚ NA MOŘI

Táboříme v kempu u přístavu přímo na pobřeží, což je z hlediska polohy atraktivní, ale občas nás budí svým troubením přistávající lodě. Kolem nás, co by kamenem dohodil, defilují obrovské trajekty, nákladní lodě i škunery všech velikostí ze všech možných zemí světa.

K souostroví Orkneje patří sedmdesát ostrovů a ostrůvků, z nichž pouze osmnáct je obydleno, a to ne příliš hustě, neboť zde žije jen kolem dvaceti tisíc obyvatel. V těchto zdánlivě nehostinných končinách lidé již od nepaměti nalézali bezpečné útočiště, kvalitní kámen jako stavební materiál a dostatek přírodních zdrojů k obživě úrodnou půdu i hojnost ryb v moři ohřívaném Golfským proudem. Sem, na bezpečný sever Velké Británie jsme přijeli, tak jako mnozí další, za bohatstvím památek, které jsou unikátní i v evropském měřítku. Nikdy zde totiž nedošlo k dramatickému populačnímu růstu, ani k většímu rozvoji průmyslu a ani zemědělská činnost zde nenapáchala větších škod.

A tak jsme tu svědky nevídané koncentrace archeologických nálezů. Je to místo s největšími kamennými kruhy s více než pět metrů vysokými kameny. Megalitická minulost je tu vidět na každém kroku. Až do konce 19. století se zde mluvilo jazykem norse, příbuzným staré švédštině a norštině. Orkneje se později spolu se Shetlandami staly součástí britského spojeného království. Jsou mj. také hnízdištěm mnoha druhů vodních ptáků, mezi nimiž kralují krásní a barevní papuchalkové.

TAJEMNÉ STAVBY

Většina turistů přijíždějících do Velké Británie zná na jihu země Stonehenge. Málokdo však ví, že mnoho menhirů najde i na severu na Orknejích. Nejpůsobivější z nich je Ring of Brodgar, kruh o průměru přesahujícím sto metrů. Na jeho obvodě původně stálo šedesát kamenů. Dnes jich zbylo pouze třicet šest, některé jsou povaleny, z jiných zůstaly po třech a půl tisících let jen úlomky.

Není zcela jasné, k jakému rituálnímu účelu místo sloužilo, jeho význam je však nepochybný. Na rozdíl od Stonehenge, kde je neustále plno návštěvníků, my jsme si mohli vychutnat mýtickou zvláštnost tohoto místa jen za svištění větru. Fotografovat RING v zapadajícím slunci se nám moc líbilo. Nedaleká mohyla Maeshowe, sedm metrů vysoký pahorek o průměru třicet pět metrů, zvenku porostlý travou, skrývá největší památku celého souostroví. Je jí prostorná klenutá hrobka pětimetrových pilířů z vertikálně postavených plochých kamenů a závěrným kamenem volně se pohybujícím na kamenném pantu z doby více než tři tisíce let před naším letopočtem.

Lidé tehdejší doby dokázali vchod do hrobky orientovat tak, že jen jeden den v roce v době zimního slunovratu proniknou sluneční paprsky vchodem až na protilehlou stěnu, což je možno vidět i na internetu (www.maeshowe.mypage.org.). V hrobce nacházíme i vikinské runové nápisy, ale i pozdější křesťanský kříž, které tam zanechali další návštěvníci. Následuje vyvrcholení návštěvy tajemných staveb z raného období lidstva. Dochází k němu v pravěké vesnici Skara Brae, která je starší než egyptské pyramidy, a kterou než byla náležitě upravena, odkryla blízko pobřeží jedna z velkých bouří Atlantiku.

Ervín Dostálek