Pojednou zahlédli jsme na kopci výstavný kostel, jehož zdi se do daleka bělaly. Pod tímto kostelem na samém pobřeží mořském byla ves a ta slula jako ten kostel na vrchu Stella obscura (dnešního dne Finisterre pozn. Jiráskova). To byl ten nejzazší konec světa. Ani sobě neodpočinuvše, vyšli jsme k moři, a tu stanuvše na vysoké skále do moře trčící, hleděli jsme před se na nekonečnou, široširou pláň vodní. Jak jsem řekl, mračna se hnala nám nad hlavami dále k západu přes moře, jež se prudce dmulo… Všichni jsme se tak zahleděli a zamyslili nad vlnobitím nekonečného moře, zvláště když stařeček jakýsi ze vsi nám skrze tlumočníka pověděl, na moře ukázav: „Tuto je konec pevné země, konec světa, neboť dále není nic nežli moře a jen moře, kteréhož kde je konec, Bůh milý sám toliko ví. Toť jsou slova šlechtice Václava Šaška z Bířkova, člena družiny pana Lva z Rožmitálu, již vyslal do západní Evropy český král Jiřík z Poděbrad (první pokus o Evropskou unii?) v roce 1465, když výprava došla až na tehdejší známý konec světa mys Finisterre (či Fisterra) v západním Španělsku v Galicii, tak jak to napsal spisovatel Alois Jirásek.

I my jsme sem po průjezdu a poznání centrálního Španělska z Barcelony přes Zaragozu, Segovii, El Escorial, Madrid, Toledo, Aquilu, Salamanku a Santiago de Compostella dorazili. Ale chtěli jsme ještě kousek dál za tzv. konec světa. Ale nejdřív na něj.

FINISTERRE ROVNÁ SE KONEC SVĚTA

„Fin de la tierra, konec světa, tedy mys Finisterre, je místem v provincii A Coruňa v autonomním regionu Galicia v severozápadním Španělsku. Oficiální název místa je galicijské označení Fisterra. V obci žije téměř 5000 obyvatel a stejnojmenný mys je cílem i pro poutníky na Svatojakubské cestě (Camino de Santiago). Mys je vzdálen od města A Coruňa 100 km. Byl po dlouhou dobu považován za západní konec světa a opředen různými legendami. Náboženství a kultury zde zřizovaly svá kultovní místa. Oltáře k uctívání slunce tu měli už Římané a pak i Féničané. Oba oltáře prý nechal zrušit věrozvěst Santiago. Římský vojevůdce Brutus, zvaný Galaico, byl při tažení svých vojsk ve 2. století př. n. l.

Cestovatel Dostálek: Z Čech až na konec světa a ještě kousek dál.Zdroj: Archiv Ervína Dostálka

Galicií a severem Portugalska při pohledu na západ slunce u mysu Fisterre prý tak ohromen, že se svými vojsky odtáhl raději pryč. Na mysu Finisterre dnes končí pro mnohé poutníky Svatojakubské cesty, jež vede do 60 km vzdáleného Santiaga de Compostella, jejich putování.

Cesty na památku Jakuba staršího, jednoho z Kristových apoštolů, který jako první podstoupil mučednictví. Během posledních dvaceti let se počet poutníků dostává ročně přes číslo sto tisíc! Poutníci se mají na „konci světa“, tedy u mysu Finisterre, vykoupat na pláži Langosteira, spálit své oblečení a začít tím nový život. A vidět tu východ i západ slunce jako symbol smrti a zmrtvýchvstání a tím i zmrtvýchvstání Bohem požehnaného poutníka. Nejzápadnější maják se nachází na jižním cípu mysu Fisterra. Jsme tady, jdeme ke kamennému kříži, do budovy majáku a od něj se fotíme s Atlantikem v zádech.

EXISTENCE AMERIKY

Teď do přístavu Bayonna, nádherně položeného města poblíž většího Viga (hrají tu první španělskou ligu fotbalu) u velkého zálivu. Vzniklo kolem roku 140 př. n. l., mělo různé názvy a různá privilegia od vládců Leónu, Kastilie i Portugalska. V r. 1585 dobyl město anglický korzár Drake, ale o pět let později už natrvalo osvobodil přístav od pirátů, jak ve Španělsku říkají, král Filip II. Jdeme hned do přístavu, pak do pevnosti na poloostrově.

Má mohutné hradby, bránu Filipa XVII. i věžní hodiny z 11. stol. a překrásné stavby, domy šlechticů, klášter dominikánů, kaple, památníky, parky a krásné výhledy na moře. Pevnost Monte Real byla svědkem řady dějinných událostí. Dnes jsou v ní nejmodernější španělské hotely s nádhernou vyhlídkou.

Okouzlující je i 3 km okruh po hradbách okolo pevnosti, který jsme absolvovali. Samotné město Bayona má 10 500 obyvatel, v letní sezóně vystoupá tento počet na 45 000. Navštívíme repliku jedné z Kolumbových lodí Pintu, kotvící v přístavu. Je to vlastně muzeum na lodi, která se pod velením Martina Alfonsa Pinzóna jako první vrátila 1. března 1493 z první Kolumbovy výpravy oznámit volnou cestu do Západní Indie a úspěšné dobytí Nového světa.

Udivuje nás jak je malá, o to víc obdivujeme tehdejší námořníky, kteří na ni pobývali několik měsíců. Ale my chceme ještě i dál za tehdejší konec středověkého světa a tím místem jsou ostrovy Islas de Cies. Přírodní rezervace s omezeným vstupem návštěvníků, ale se světovými plážemi. Poplujeme tam. 

Ervín Dostálek