Divadlo s kinem bylo slavnostně otevřeno 20. dubna 1924 a městští radní pečlivě vybírali jak umělecké vedení divadla, tak co nejzkušenějšího vedoucího kina. Vhodného adepta našli v osobě majitele reklamního podniku Julia Kohnera, jenž měl několikaletou zkušenost s provozováním biografu a varieté v teplickém hotelu „Schwan“ (Labuť). Julius Kohner, muž plný energie, nápadů, oblíbený a mladými teplickými diváky nazývaný „papa Kohner“, se stal vynikajícím odborníkem nejen v oblasti reklamy ale i filmu. Roku 1920 založil a stal se redaktorem časopisu „Filmschau“ (později vydávaného pod názvem „Internazionale Filmschau“), který až do 30. let 20. století patřil k nejvýznamnějším časopisům o filmu v Evropě. Městské kino v Teplicích vedl J. Kohner od roku 1923, pár let spolu s K. Marxem a samostatně od roku 1930. Po mnoho let patřil k vedoucím osobnostem židovské náboženské obce v Teplicích a nechyběl nikde, kde bylo potřeba podat pomocnou ruku.

Ve 30. letech 20. století se spolu s manželkou Helenou věnoval mladým s cílem vytvořit si nový domov v Palestině. „Skonal nečekaně 4. března 1936, jeho smrt zasáhla a zarmoutila kromě pozůstalých také mnoho jeho přátel a známých. Ačkoli se nenarodil v Teplicích, prožil zde mnoho desítek let, které byly prodchnuty jeho příjemným způsobem jednání, jeho temperamentem a ochotou být vždy nápomocen“, psal teplický tisk v den pohřbu Julia Kohnera roku 1936.

Ve stopách otce pokračovali i synové, z nichž nejstarší Paul (1902-1988) se stal ve 30. letech 20. století vedoucím významného produkčního filmového podniku v Holywoodu a výrazně pomáhal hercům, režisérům či scénáristům prchajícím z Evropy před nacismem. Druhý syn, JUDr. Friedrich Kohner (1905-1986) se stal spisovatelem a v USA tvůrcem filmových scénářů, a konečně Walter Kohner (1910-1949), který studoval herectví ve Vídni u Reinhardta, emigroval z Čech roku 1939 a pak jako dobrovolník vstoupil do armády a účastnil se osvobození Evropy. Julius Kohner a jeho rodina patří k významným osobnostem města Teplice, které by neměly být zapomenuty.

Jana Perutz Michlová, Regionální muzeum Teplice