Snažíme se i nadále vypracovávat konzervátorské a restaurátorské postupy pro uchování historických památek. Jako příklad uvádím restaurování lidového nábytku, který je uložen v depozitáři v Krupce. Historické předměty pochází z 18 – 19 století a jejich výroba byla kompletně ruční záležitostí, za pomoci jednoduchého ručního nářadí. Předměty se do dnešní doby zachovaly v různém stavu poničení. Cílem je, aby po konzervátorském zásahu bylo možné představit historické předměty široké veřejnosti.


Nepřerušena byla konzervace archeologických kovů. Kolegové, kteří zpracovávají archeologické kovy, musejí pečlivou a titěrnou prací očistit od nečistot a různých nežádoucích sloučenin nalezené artefakty. Jedná se o náročný a dlouhodobý proces. V tuto chvíli probíhá odstraňování chloridů tzv. loužením. Např. konzervátorka Monika Fricová před pandemii začala konzervovat bronzový depot nalezený v Litoměřicích, který je díky Jindřichu Štefflovi majetkem Regionálního muzea v Teplicích. Jedná se zhruba o 6o předmětů.

Letní areál u vody Barbora na Teplicku, během Velikonoční neděle.
VIDEO: V sobotu a v neděli vyrazila řada lidí k vodě na Barboru do Oldřichova


Kolegyně Kateřina Dlabačová, která má na starosti restaurování papíru a fotografií, také nezahálí. Stejně jako archeologie, tak i historické svazky potřebují konzervaci a očistu. Jde opět o časově náročný proces. Momentálně zpracovává písemnou formou dokumentaci k hromadným zásahům provedených na místě, ať už v klášterní knihovně v Oseku či v budově muzea na Zámeckém náměstí - fond „ zámecké knihovny“ Clary- Aldringenů. Velkým nepřítelem všech materiálů na knižních vazbách je prach, který je nutné v rámci preventivní konzervace odstranit. Dále provádí kontrolu knih, např. celopergamenových svazků z klášterní knihovny v Oseku po dezinfekci, která proběhla před pandemii.
Celé konzervátorské oddělení nově od začátku roku 2020 zapisuje on – line konzervátorské zásahy v novém evidenčním systému Museion.

Kamila Kováčová Zítová, vedoucí konzervátorského oddělení