"Chabařovické uhlí se vyznačuje nejnižším obsahem síry v sušině v ČR a má nejnižší obsah karcinogenů. Ostatní hnědouhelná ložiska mají zhruba 3x větší parametry,“ říká inženýr Stanislav Sochocký, který těžbě zasvětil většinu svého pracovního života. Na dole začal tzv. u lopaty v roce 1965, poté zastával funkce štajgra, vedoucího výroby, ředitele dolu a nakonec dělal výrobního náměstka Palivového kombinátu.

„V roce 1935 bylo severočeské uhlí otestováno v Německu s velmi dobrými výsledky. Škoda uhlí pálit, velmi důležitá energetická surovina. Po okupaci pohraničí Němci postavili v roce 1939 v Záluží u Mostu chemickou rafinerii na výrobu syntetického (leteckého) benzínu. Říkalo se, že Hitler vyrábí v Záluží z uhlí i máslo,“ dodal.

Práce na LCH se datují do roku 1976. „Technologické zařízení pro LCH bylo smontována pro tyto účely v roce 1975 zřízeném montážním místě, na katastru bývalé obce Zalužany. Dosluhující velkostroje přešly po vlastní ose z Dolu Antonína Zápotockého (DAZ) na LCH. Při tomto přesunu byla zároveň vytěžena uhelná pánvička pod obcí Žichlice. Po rozvinutí porubní fronty LCH na délku 3,5 km byl postup přesměrován na sever, ve směru na Chabařovice,“ uvedl Sochocký.

V prostoru Trmic byla vybudována třídírna a uhelné prádlo, kde bylo uhlí tříděno, zhodnocováno a část přeposílána lanopás. dopravníkem na třídírnu DAZ pro TPÚ, ale i pro nakládku na železniční vagony. close Stanislav Sochocký, chabařovický patriot a amatérský historik, publicista a podnikatel, horník info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Stanislav Sochocký, chabařovický patriot a amatérský historik, publicista a podnikatel, horník

„V Trmicích byla také zajišťována nakládka na železniční vagony. V čase inverzních situací bylo velmi kvalitní chabařovické uhlí rovněž dle dispozic Uhlozbytu odesíláno do míst s větším výskytem znečištěného ovzduší,“ vysvětlil.

Těžba uhlí byla na LCH ukončena v dubnu 1997, poslední těžební den skrývky byl 17. 3. 2000. „Poté byla těžební technologie zlikvidována sešrotováním, nebo rozebrána a přepravena do dolů v Bílině a Mostě,“ sdělil chabařovický patriot.

Na LCH bylo docilováno ročních výkonů: skrývka 17 mil. m/3, uhlí 5 milionů tun. Následná rekultivace dolu na jezero byla rozdělena na jednotlivé plochy, které byly řešeny samostatně jak projekčně, tak i proveditelně. Nechybělo moc a jezero se nejmenovalo, tak jak se jmenuje.

„Název jezera doznal změn. Původní již zažitý název Jezero Chabařovice byl změněn tak, aby se v něm nevyskytovalo písmeno „ř“, které dělá problémy cizincům. Historické místní doly nesly hlavně libozvučná ženská jména, jako Elisabeth, Julie, Anna, Olga, Margarete, Kateřina, ale i dvě Milady. Nakonec zvítězila Milada,“ vysvětlil Sochocký, který je autorem několika přednášek o těžbě, písemně zmapoval historii dolování uhlí a také vytvořil v přízemí staré radnice v Chabařovicích muzeum hornictví. (mm)

Děkujeme za příspěvek. Fotografie a texty můžete posílat na e-mail ustecky@denik.cz. Rádi je uveřejníme v rubrice Čtenář reportér na webu i v novinách.