Je možné, že éra, kdy různé "izmy" vytyčovaly umělecké a názorové hranice je s koncem dvacátého století definitivně uzavřena. A izmy samy snad zůstanou jen jakousi pomocnou systémovou tabulkou v dějinách umění. V šedesátých letech jsme ovšem byli na našem kulturním poli svědky bitvy, ve které probíhal pod korouhvemi "izmů" politický zápas o právo na svobodný, individuální a přirozený umělecký projev. Když pak "socialistický realizmus" nasadil do boje proti nepřátelskému "buržoaznímu formalizmu" opancéřované argumenty, stala se válka na dlouhých, tak zvaně normalizovaných dvacet let válkou zákopovou.

Již v mém uměleckém zárodečném stadiu jsem byl poznamenán realizmem nadreálným, tedy surrealizmem. Později jsem vzrušeně sledoval jeho české vývojové mutace, od poetizmu přes magický realizmus až po surreálné odlesky v české nové figuraci a české grotesce. Protože jsem ale nestihl patřit přímo do žádné z těchto kategorií, razím pro svou tvorbu označení "nepravděpodobný realizmus". Je v tom samozřejmě i trochu ironie, poukazující na ten realizmus socialistický.

Můj výtvarný názor se odvolává k reálné skutečnosti. Obdiv k jsoucnu mě nutí pokoušet se - při vší mé nedostatečnosti - znovu a znovu zachytit alespoň střípky z toho bohatství a sestavovat je do vzorce mé vlastní mozaiky v naději, že nepravděpodobností takového realizmu se dá vyjádřit trocha podobenství o chaosu naší doby. Zkouším zobecňovat současnost a aktualizovat mýty. Ale to vše se podřizuje hledání tvaru, výrazu a kompozice. V zrcadle toho, co vykonali jiní, mi sice tato činnost připadá často pošetilá, ale taková je má diagnóza.

Jan Kavan

(Výstava Jana Kavana v Galerii Zahradní dům Teplice potrvá do 27. ledna)