Rád bych Tepličany vyvedl z omylu. Nedávná osobní zkušenost mne přesvědčila, že se pochybnosti o teplické nemocnici nezakládají na pravdě.

Začátkem března jsem byl převezen do teplické nemocnice v delirickém stavu, vyvolaném sepsí, růží, bercovým vředem a dekubitní patou. Po zhodnocení zdravotního stavu jsem byl okamžitě převezen na interní oddělení ve 2. patře, kde mne po dvou dnech doslova “vrátili“ do života a opět převezli na kožní oddělení. Byl jsem v té době jedním z mála nechodících pacientů a sestry se se smnou dost nadřely. Přesto se ale o mne, včetně lékařského vedení, příkladně staraly. Při vší smůle jsem měl štěstí na pacientský kolektiv na pokoji. Vládl tam humor a optimismus a to uzdravování velmi prospívá. Po dvou týdnech jsem byl převeden na oddělení dlouhodobě nemocných LDN, kde měli realizovat mé doléčení. S odstupem času mohu konstatovat, že pro mě udělali maximum, a že se jim to podařilo.

Na oddělení LDN jsem byl převezen stále jako nechodící pacient, nedokázal jsem ani sedět u jídla. Na oddělení začaly pravidelně docházet rehabilitační sestry a v průběhu asi čtyř týdnů mne nejen naučil\ sedět, ale I chodit. Nejprve s chodítkem, poté s francouzskými holemi a nakonec I bez nich. Sestry byly opět vstřícné, ale I přísné ku prospěchu pacientů. Na oddělení LDN docházely na výpomoc I sestry z dětského oddělení, aby pomohly s náročnou péčí o přestálé a těžce nemocné pacienty. Postupně jsem byl přestěhován do tří pokojů a opět jsem měl štěstí na pozitivní a humorně naladěné spolupacienty. I takové postoje “léčí“, zvláště při dlouhodobých pobytech. Důležitá je i spolupráce pacientů a vůle k uzdravení.

Na oddělení LDN mi navíc zahojili lýtko, částečně zhojili dekubitní patu a v polovině května mne prpustili do domácí léčby. Po celou dobu hospitalizace v teplické nemocnici o mne bylo velmi dobře postaráno. Na oddělení LDN byl na každém pokoji velký televizor. Strava byla dobrá. Fungovala I velmi dobrá spolupráce se sociální službou a její pracovnice tam pravidelně docházela. K dispozici byla I obsažná knihovna a prostorná koupelna, kde sestry pacienty každý týden koupaly. Vzájemně si pomáhaly, bylo patrné, že tvoří dobrý kolektiv. Všechny pokoje byly vzorně uklizené a přesto, že je budova stará, byl pobyt v ní příjemný. To mne utvrdilo v přesvědčení, že fámy o teplické nemocnici jsou jen smyšlenky a pomluvy. Je to naopak velmi dobré zdravotnické zařízení, kterému se může každý pacient bez obav svěřit.

Rudolf Němec, Teplice