Stalo se tak 10. dubna 1881 mezi uhelným dolem Hartmann v Ledvicích a dva kilometry vzdálenou výpravní budovou železničního nádraží v Duchcově. Až koncem května roku 1881 byla instalována první telefonní linka v Praze.

Majitelem malého dolu u Ledvic a průkopníkem instalace telekomunikačního spojení v českých zemích byl jeden z nejvýznamnějších saských podnikatelů Richard Hartmann (1809–1878). Hartmann podnikal na území Saska především ve strojírenské výrobě, byl výrobcem parních lokomotiv, turbín, mlýnských zařízení a těžebních strojů. V roce 1869 koupil spolu s Eduardem Kellerem dolové pole na okraji Ledvic, kde se zatím těžba prováděla primitivním způsobem. Nově vybudovaný důl získal pojmenování po většinovém majiteli „Richard Hartmann“ či zkráceně „Hartmann“. Vlečkou byl později připojen k duchcovskému nádraží, ležícímu na trati Ústecko-teplické dráhy. Původně hlubinný důl přešel brzy na kombinovaný způsob těžby.

Ač měl nevelký důl životnost pouhých 37 let, vynikal kvalitním báňským vedením a inovativními metodami. V osmdesátých letech 19. století patřil k nejmodernějším báňským provozům. Tehdy byl ředitelem dolu inženýr Richard Baldauf z Drážďan, který zavedl mnoho technických novinek. Kromě telefonní linky zde bylo v roce 1884 zprovozněno první parní rýpadlo v uhelném revíru, v témže roce byla část dolu elektrifikována a o rok později se začala používat nová těžební metoda hromadnými odstřely uhelné sloje.
V roce 1905 byl důl Hartmann odkoupen od dědiců původních majitelů sousedním těžařstvem a připojen k povrchovému dolu Eleonora.

Pavlína Boušková, Regionáolní muzeum Teplice
S využitím článku: Zdeněk Dvořák, Důl Richard Hartmann v Ledvicích, Hornické listy 3/2016.