Minerál aragonit je po kalcitu druhým nejběžnějším zástupcem přírodního uhličitanu vápenatého (CaCO3). Název aragonit poprvé použil německý mineralog Abraham Gottlob Werner v roce 1796 podle jeho typové lokality vesnice Molina de Aragón ve Španělsku. Jde o minerál vznikající při nízkoteplotních a povrchu blízkých podmínkách a při teplotě 400°C se mění na kalcit. Je pozdním minerálem hydrotermálních ložisek a hojný je na termálních pramenech a gejzírech. Recentní aragonit se vyskytuje v sedimentech či je přítomen jako složka krápníků, v perlách a perleti nebo jako kostra korálů. Vytváří také pizolitické či vřídlovcovité agregáty známé zejména z Karlových Varů jako hrachovec a vřídlovec. Nežádoucí usazeniny ve vodovodním potrubí a kotlích jsou často složeny také z aragonitu.
Zcela zvláštním typem výskytu aragonitu jsou zmíněné „železné květy“. Tato zvláštní krápníkovitá a korálu podobná odrůda vzniká jako produkt supergenních pochodů při oxidaci sideritu a pyritu. Mívá převážně bílou nebo bílo-šedou barvu, někdy je oxidem železitým zabarvena hnědě až červeně a vzácně se vyskytují i světle modré až bledě modrozelené železné květy. Bezpochyby nejhezčí vzorky pocházejí z rakouské hory Erzberg ve štýrském městě Eisenerz v pohoří Eisenerzských Alp, kde vyplňují velké dutiny na sideritovém ložisku. Jedná se o největší povrchový důl na železnou rudu ve střední Evropě a největší ložisko sideritu na světě kde těžba probíhá minimálně od 11. století. Kromě sideritu tvoří těžený materiál ankerit a na železo bohatý dolomit. Ročně se zde vytěží kolem 12 milionů tun horniny, která se zpracuje na 3 miliony tun jemné železné rudy.
Vzorky aragonitových železných květů pocházejí z uvedené lokality na hoře Erzberg v rakouském Štýrsku a jsou spolu s dalšími doprovodnými minerály součástí staré muzejní mineralogické sbírky z počátku 20. století.
Miroslav Radoň, kurátor
