V Teplicích - Šanově bychom v období 1. poloviny 20. století nalezli na dvacet pekařství, většinou s dlouholetou tradicí. Nacházela se v ulicích Dlouhá, Zelená, Lázeňská, Papírová, Školní, Duchcovská, Nádražní (dnešní Masarykova), Mlýnská, Pražská, Prosetická a nejvíce jich bylo v ulici Dubské – v určitém období až šest.

Nejbližší konkurencí Kaschikových a později Houšteckých byla pekařství Fritsche Franze v ulici U Kamenných lázní čp. 3 a Franze Laubeho v ulici U Hadích lázní čp. 8. Kaváren a zvláště cukráren bylo provozováno méně, na rozdíl od pekařství nebyly zdrojem každodenní potřeby. Existovaly zde jak kavárny noblesní, vybavené klubovnami, čítárnami, kulečníkovými sály, hernami, tak obyčejné kavárny zvané Kaffeeschank nebo Volkskaffee – představme si je jako podnik, kde podávali rychlou kávu, k ní například denní tisk, ale již bez výše uvedených přidaných hodnot.

Kavárenský život v Teplicích začínal brzy ráno, většinou již v sedm hodin, kdy kavárny navštěvovali nedočkavci, toužící si přečíst při šálku kávy a sklenici vody nejnovější vydání novin, k dispozici měli tisk tuzemský i zahraniční. Vedli politické debaty, diskutovali o nejnovějších událostech. Často tu vydrželi i několik hodin. Dostaveníčko si tu dávali obchodníci, představitelé všech vrstev obyvatelstva, lázeňští hosté z tuzemska i z ciziny, intelektuálové, kteří zde nalézali prostor k diskuzi a inspiraci k tvorbě. Prostředí zde bylo přátelské, mnozí hosté se vzájemně znali.

V kavárnách se i pracovalo – advokáti si zde dávali schůzky se svými klienty, uzavíraly se tu neoficiální obchody, novináři zde psali své články do tisku.K nejstarším teplickým kavárnám patřil Lázeňský salón zvaný také Kávový salón, postavený v roce 1840 na místě staré hospody U zelené žáby. Disponoval restaurací s kavárnou, dámským salónem, cukrárnou a dvěma čítárnami. Ke Kávovému salónu byly v roce 1870 přistavěny Císařské lázně a po jejich přestavbě v roce 1912 byl Kávový salón zbourán.

Některé kavárny se nacházely v objektech, které vlastnili Clary-Aldringenové. Byla to kavárna v Zahradním sále s venkovním posezením, které zpříjemňovaly odpolední a večerní koncerty v hudebním pavilónku, zahradní kavárna v knížecím dvorci v Zámecké zahradě s vlastními mléčnými výrobky a kavárna s cukrárnou i restaurací v domě Goldenes Schiff (Zlatá loď) u lázeňského parku v dnešní Rooseweltově ulici.

Nedaleko mohli hosté navštívit kavárnu a cukrárnu Franze Loužka (Loschka) s denní nabídkou čerstvé kávy, čaje, čokolády, zmrzliny, dortů a stolního pečiva. Velmi oblíbená byla divadelní kavárna (Theatercafé), která fungovala jak ve starší divadelní budově z roku 1874, tak i v novém divadle, postaveném po požáru původní stavby v roce 1924. Obě stavby disponovaly kavárnou s velkou terasou, přiléhající k divadlu z východní strany a otevírající se do lázeňské zahrady. Na terase se pořádaly koncerty šramlové hudby a salonního orchestru. V případě nepříznivého počasí kryla terasu sklápěcí plátěná střecha. Podávala se káva, horká čokoláda, zmrzlina, denně čerstvé vídeňské cukrovinky, plzeňské pivo, vína, francouzské a holandské likéry, americké drinky, bohatý studený bufet i teplá kuchyně. Součástí tzv. Městských sálů byla i cukrárna a restaurace s výtečnou vídeňskou a francouzskou kuchyní, radniční sklípek, taneční parket, herna, biliár a místnost na bridž.Na rohu Krupské ulice byla minimálně od roku 1890 kavárna Café Wien, disponující velkými elegantními místnostmi, zařízenými se vším komfortem a nabízející zaručeně nejlepší kávu, jakož i různé občerstvení, velký výběr novin a časopisů a tři kulečníky. V roce 1909 změnila název i nájemce a poté byla známa jako Fenstergucker (Na Vyhlídce).

V Krupské ulici bychom nalezli kavárnu Lustiger Bauer (Veselý sedlák) se dvěma sty místy, vybranými nápoji, úslužnou obsluhou, kulečníky a tuzemským i zahraničním tiskem.Několik kaváren bylo na tehdejší Nádražní, dnešní Masarykově třídě. Na rohu se Školním náměstím (dnešním Benešovým) to byla kavárna v domě Korunní princ Rudolf s elektricky osvětleným kulečníkovým sálem a kavárna v hotelu Central. V domě Zum Schwan (U Labutě), dnes známým jako Monopol, provozoval jeho majitel August Rücknagel kromě kavárny Nachtfalter (Noční motýl) také kino a varieté.Několik desítek let trvající existencí se mohla chlubit kavárna Café francais, která stála na rohu dnešního Tržního náměstí a ulice 28. října. Tato rodinná renomovaná kavárna disponovala elegantními místnostmi, dámským salónem, biliárovým sálem, hernou, čítárnou a spolkovou místností. Nabízela teplé i studené nápoje v nejlepší kvalitě, piva, velmi jemná vína a bohatý cukrárenský bufet.

Byla známá také pod názvem Café Kreuz. Na téže ulici působila kavárna s cukrárnou Rudolfa Pieschla – Pieschl’s Café. Hosté zde nalezli příjemné posezení v kávovém salónu s nabídkou dezertů, čajového pečiva, oplatek, pišingrových dortů, čokolády, ovoce, fondánu, bonbonů nebo zmrzliny. Na tehdejším Školním (dnešním Benešově) náměstí existovala ve třicátých letech rodinná kavárna Café Reznik s oddělenou čítárnou, hernou, kulečníkovým sálem, pivnicí, spolkovými místnostmi a terasou.

Oblíbené kavárny nechyběly ani v Dlouhé ulici. Byla to vídeňská cukrárna a kavárna v domě Zlatý jelen na rohu Dlouhé ulice a Zámeckého náměstí a především nejznámější a nejoblíbenější kavárna s hotelem Café Central, stojící na rohu Dlouhé ulice a ulice U masných krámů. Měla otevřeno od šesti hodin ráno do dvou hodin v noci a byla vybavena elektrickým osvětlením, čtyřmi moderními kulečníky, prostornou hernou, pěknými klubovými místnostmi a čítárnou s veškerým tiskem. V nabídce nechyběly vynikající nápoje a studená jídla. V nedaleké Široké ulici v židovské čtvrti nabízela kavárna a vinárna Anny Hummelové A.

Hummel’s Kaffee, později přejmenovaná na Café Corso, kromě kávy a originálních vín i pozornou dámskou obsluhu. Byla to proslulá luxusní kavárna, kterou navštěvoval i arcivévoda Karel, když v roce 1906 sloužil v chudeřických kasárnách.K modernějším podnikům patřila kavárna s restaurací „Krainerhütte“ na úpatí Doubravské hory s nádherným výhledem na Teplice a do krajiny, později známá jako Panorama. Byla hojně navštěvována turisty, směřujícími na Doubravskou horu. V prvním patře multifunkční funkcionalistické budovy na Nádražní (Masarykově) třídě, postavené v roce 1931 pro libereckou pojišťovnu Concordia, se nacházela kavárna Concordia.

Ve třicátých letech byla také otevřena nová kavárna a cukrárna Alexandra Müllera v ulici U Císařských lázní. V tomto rodinném podniku se stoletou tradicí nejprve pekli a prodávali sladkosti a karlovarské oplatky a poté otevřeli cukrárnu. Müllerova kavárna byla vyhlášená a několikanásobně oceňovaná.

Cestou do Šanova se v Mlýnské ulici nacházela cukrárna a kavárna Theodora Aichbergera a v Písečné ulici cukrárna a kavárna Franze Haase. V ulici U Kamenných lázní v domě zvaném Město Lyon provozoval již v roce 1900 J. W. Pokorny cukrárnu a kavárnu, vyznamenanou několika zlatými medailemi a čestným křížem. Nabízela denně čerstvé pečivo, zmrzlinu a dorty včetně různých specialit. Dokonce měla v nabídce i výrobky bez cukru a bez mouky. V ulici U Hadích lázní byla vyhlášená kavárna „Birke“ majitelky Emilie Birkeové v domě Saský dvůr nebo kavárna a cukrárna H. Ulbricha v domě Annaberg s vynikajícími zmrzlinovými specialitami, z nichž zvláště proslulá byla zmrzlina „Severní pól“.

V Trnovanech se k nejoblíbenějším řadila kavárna s hotelem v domě Imperátor, který postavila trnovanská obec v roce 1912 v tehdejší Lípové ulici. V budově se kromě hotelových a restauračních prostor nacházelo také kino, fotoateliéry a byty. Ve stejném roce vznikla na rušné křižovatce dnešních ulic Masarykovy a U červeného kostela dominantní rohová polyfunkční budova, v níž byla umístěna kavárna a restaurace Lípa, která byla hojně navštěvovaná a oblíbená. Ani jedna z těchto budov již nestojí. Neváhejte a přijďte si do teplického muzea připomenout Příběh jednoho pekařství, vstup na výstavu v Jízdárně teplického zámku je hlavním vchodem. Otevřeno je úterý až pátek od 12 až 17 hodin a o víkendu od 10 do 12 a od 13 do 17 hodin. Lístek vás vyjde na 70 korun, v ceně vstupenky je také skládačka s recepty na prvorepublikové pečivo.

Regionální muzeum Teplice