Vzpomínka na Vánoce: Děti z Tuchlova si je užily
Byl Štědrý den. „Teto, kdy už přijde Ježíšek?“ Otázka, kterou jsem od dětí slyšela snad každých pět minut. I když jindy čas utíká jako splašený, ten jeden den v roce se neskutečně táhl. Čekání na setmění, slavnostní večeři i zazvonění Ježíška. Jak jen dětem zkrátit nekonečné okamžiky při čekání na večerní nadílku?
Dopoledne jsme se vydali do nedalekého kostela sv. Petra a Pavla v Křemýži pro Betlémské světlo. Zážitkem byla pro nás prohlídka vánočně vyzdobeného kostela, hlavně betlémů. Pro některé děti to bylo vůbec poprvé. Jejich nadšení nebralo konce, zvlášť když jsme si odnášeli Betlémské světlo pro náš štědrovečerní stůl. Cestou jsme symbolický plamínek opatrovali. Po příchodu do domova, jsme si vyprávěli o Vánocích a zvycích, které je provázejí.
Společně jsme si pouštěli lodičky ze skořápek vlašských ořechů, ochutnávali cukroví a s napětím jsme očekávali hvězdičku schovanou v červeném jablíčku. Setmělo se. Všichni jsme se slavnostně oblékli a zasedli k prostřenému stolu. Po štědrovečerní večeři za okny zacinkal Ježíšek a všichni jsme se odebrali k rozsvícenému stromečku. Ježíšek splnil dětem všechna jejich přání. Vánoce jsou, byly a vždy budou nejkrásnějšími svátky v celém roce. Je to čas k radosti, čas k veselí a štěstí. I v našem domově tomu nebylo jinak.
Jana Stuchlá, vychovatelka Dětský domov Tuchlov