František Sysel (14. 5. 1948 Malé Březno u Ústí n. L. - 8. 6. 2020 Ústí n. L. ) se zapsal do srdcí diváků, posluchačů i jako moderátor různých společenských akcí ,nejen v Ústeckém regionu.Se svojí dcerou,(která je rovněž dlouholetou členkou ústecké scény -Ivanou Azubuike) a s panem Zdeňkem Srstkou,Milanem Pitkinem a dalšími,křižovali naší republiku se zábavným pořadem "Chcete nás".

Na divadelních prknech v Ústí pak ztvárnil od počátku 90.let řadu výrazných postav. Jmenujme alespoň Frosche v operetě Netopýr,Principála komediantů v Prodané nevěstě, Sira Osgooda v muzikálu Sugar, Bartolomea Delaqua v operetě Noc v Benátkách, či jeho poslední kreaci…kouzelného Něguše ve Veselé vdově. S touto rolí se s diváky rozloučil letos v únoru, aniž by ještě tušil,že jeho odchod bude tak rychlý.

Bude nám chybět jeho laskavý humor, jeho šibalský pohled,jeho nadhled a v neposlední řadě jeho vynikající sušené křížaly a šalvějové bonbony, kterými nás v šatně pokaždé obdarovával.Při vzpomínce na Františka se mi vybaví asi ne náhodou úryvek z románu Františka Křižíka "Největší z pierotů"-o velkém klaunovi,mimovi,J.G.Deburau s českými kořeny..Vystihuje Františkovu nostalgickou duši i jeho neopakovatelný humor,který,jak už to u komiků bývá,byl protkán i velkým smutkem a něhou.

Radek Krejčí, kolega z divadla

Poslední rozloučení s Františkem Syslem proběhne v pátek 12. června ve 12.00 v obřadní síni Starého krematoria v Ústí nad Labem-Střekově.

------- 
Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
"Jste nemocen, pane?"
"Ano, doktore. Myslím, že smrtelně."
"Co je vám?"
"Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát."
"To není smrtelné. Vím o léku pro vás."
"Jaký je to lék?"
"Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!"
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
"Já jsem Deburau, doktore."

Osobní vzpomínka Radka Krejčího
------------