Olympiáda v Deníku

Je striktně rozdělené, kdo je hlavní rozhodčí, kdo asistent?
V profesionálních soutěžích jsme již plně rozděleni na rozhodčí a asistenty rozhodčího. Já jsem rozhodčí a neočekávám, že by se na tom mělo něco měnit. Dle mého názoru bych nebyl dobrý asistent (smích).

Proč?
Myslím si, že hlavně z důvodu mé větší a robustnější postavy. Asistent musí být daleko více dynamičtější, řekl bych. Jako asistent bych také nemohl uplatňovat své přednosti, které jsou dle mého názoru cit pro hru a komunikace s hráči. Vždy jsem se uprostřed hřiště cítil lépe.

Jaká jsou kritéria pro to, abyste pískal v nejvyšší soutěži? Mít nějaký počet odpískaných zápasů v lize druhé?
V první řadě musí hlavní rozhodčí projít VAR školením. To znamená, že musíme odřídit nějaká utkání pod VARem například v přátelském utkání nebo v mládeži. To jsem zatím neabsolvoval. Jinak není předepsaný nějaký mustr, podle kterého se to řídí. Musí se sejít více věcí, sportovní forma, dostatek zkušeností, musíte přesvědčit svou komisi, aby vám dala příležitost a zároveň musí nastat i vhodné utkání.

V nové sezoně jste zatím řídil dva druholigové duely. Jak tomu bylo v té minulé?
V minulém soutěžním ročníku jsem odřídil celkem 15 druholigových utkání, dvě utkání MOL Cupu a několik přátelských utkání, což je pro nováčka na listině velké číslo. Jsem za to moc rád. Hlavně ta praxe v soutěžních utkání nás posouvají nejvíc. Velkou školou jsou i utkání první ligy, na které jsem byl delegován jako čtvrtý rozhodčí. Těch bylo ještě více a je to opravdu velká zkušenost.

Rozhodčí musí splňovat i fyzické a znalostní testy, ne? Jak se vám povedly ty předligové?
Před každou polovinou soutěžního ročníku máme několika denní seminář, kde musíme splnit pravidlové testy, videotesty nebo třeba i testy z angličtiny nebo VARu. Další kritérium je splnění fyzických testů, které se skládají ze sprintů a intervalového běhu. V průběhu roku máme ještě testy kontrolní. Veškeré testy jsem splnil. Radost mi udělaly hlavně fyzické testy, kdy jsem se po fyzické stránce cítil výborně.

V létě odstoupil šéf rozhodčích, pan Příhoda. Jak jeho odchod vnímáte? Změní něco na složení rozhodcovského týmu pro první a druhou ligu?
Je to asi součástí vrcholového fotbalu. Pokud se podíváte na trenéry v profesionálních klubech, tak ti se mění snad ještě častěji. Jsem na listině stále nováčkem, tudíž je to pro mě také novinka. Myslím si však, že tím, že funkci po panu Příhodovi převzal dosavadní místopředseda komise rozhodčích pan Kovařík, určitě nedojde k nějakým významným obměnám. Na listině přibylo celkem šest nováčků a dva rozhodčí skončili, což je podle mě taková běžná obměna. Já se budu soustředit sám na sebe, abych podával, co možná nejlepší výkony na hřišti a nového předsedu komise rozhodčích přesvědčil, že si zasloužím stále větší šance.

Jak už jsme zmínili, v minulé sezoně jste pískal druhou ligu. Jak hodnotíte sám sebe a jak vás hodnotili vaši nadřízení?
Sám sebe je vždycky těžké hodnotit. Nikdy nejsem spokojen. Každopádně postupem času, získáním zkušeností jsem se v utkání cítil lépe a lépe. S komisí utkání hodnotíme, vím, na kterých věcech musím pracovat, dost pomůže i delegát na utkání, který dokáže vypíchnout silné i slabé stránky, na kterých je potřeba zapracovat.

Díváte se na své zápasy zpětně? Diskutujete o nich s někým zkušeným?
Každé utkání si nechám nahrát flash disk, v týdnu po utkání ho zhlédnu a rozeberu si ho. V případě nějakých složitějších situací to konzultuji se zkušenějšími kolegy, to je běžná praxe. Tyto situace jsou rozebrány i s komisí.

Narazil jste ve druhé lize na nějakého hráče, který by vám dělal potíže svou hrou, chováním? A jak se snažíte takovou situaci zvládat?
Ve druhé lize je dost zkušených hráčů, kteří mají za sebou třeba celou kariéru v lize první nebo i v zahraničí, zároveň je tam spousta mladíků. U zkušených hráčů je to hlavně o komunikaci a o tom, aby byl cítit vzájemný respekt. Zkušený hráč se snaží rozhodčího dostat pod tlak, hlavně nového, zkouší, co vydržíme a kam jsme ochotní ho pustit. Je důležité si to hned od začátku nějak nastavit. Kdybych měl vypíchnout asi jednoho, tak to byl Honza Bořil, který toho ve fotbalu dokázal už opravdu hodně. Pro rozhodčího, který v profesionálních soutěžích začíná jako já, je výzvou spolupracovat na hřišti s podobnou osobností se vším, co k tomu patří. Myslím, že jsme se v utkáních vzájemně respektovali.

A jak je to s těmi mladými?
U mladých hráčů je v zápasech někdy znát přílišná přemotivovanost, která může vyústit v bezohledný zákrok. Na to je třeba dát pozor. Někteří z nich jsou ve směru k rozhodčím až příliš upovídaní – vzhledem k jejich věku i tomu, co mají za sebou. Obecně to je záležitost, která bohužel prostupuje celým českým fotbalem. Všimnul jsem si také toho, že sami trenéři po rozhodčích chtějí, aby byly podobné excesy striktně trestány. I nad touto věcí je třeba se zamyslet.

Všiml jsem si během zápasů, které jste pískal, že přestože jste mladý, tak máte u hráčů respekt. Připouštíte diskuze, které jsou věcné?
Zakládám si na tom, dle mého názoru je to důležité. Je to dáno asi i postavou, možná komunikací. Snažím se s hráči dost komunikovat, nepovyšovat se a nebýt arogantní. Po celou dobu kariéry se mi to vyplatilo, tak jsem si řekl, že minimálně prozatím na tom nehodlám nic měnit. Nemám problém hráčům cokoliv vysvětlit, ale nesmí se to zvrhnout tak, aby se více diskutovalo, než hrálo. Pokud to nejde v průběhu, řeknu jim ať přijdou v poločase nebo na konci utkání, že jim to vysvětlím.

Zároveň jsem postřehl, že hráče umíte i povzbudit, ocenit, když se jim něco povede. Stačíte sledovat jejich individuální výkony? A je to tak, že když dá někdo parádní gól, že ho i pochválíte?
Určitě. Rozhodčí a hráči jsou na hřišti partneři, ne protivníci. Spolu s nimi ten produkt vytváříme. Takže s tím nemám určitě problém. Nedělá mi problém se na hřišti i omluvit, když cítím, že jsem něco přehlédl nebo nereagoval adekvátně dané situaci. Většina hráčů i funkcionářů to vezme. Sleduji to dost, přítelkyně a rodina říká, že až příliš, ale chci mít přehled, ať jsem na utkání připravený. O většině hráčů toho vím opravdu hodně, i jejich styl hry. Myslím, že je to základ úspěchu.

Kromě zápasů druhé ligy jste byl jako čtvrtý sudí v lize. Co si z této pozice rozhodčí vezme pro řízení zápasů? Čili co role čtvrtého rozhodčího dává sudímu, jak ho to obohacuje?
Tohle je neuvěřitelná škola. Prakticky ihned být součástí ligového utkání. Hraje se o hodně. Větší divácké návštěvy, větší drobnohled. Dá se všechno naposlouchat a navnímat. Chování hráčů, trenérů, rychlost hry, celkově si zvyknout na ten tlak.

Musel jste mezi lavičkami řešit nějakou vypjatou situaci? V těchto případech je také zapotřebí klid, nebo spíš pomůže být důrazný?
Asi obojí zároveň. Ze začátku jsem si to dost bral, byl jsem z toho psychicky více vyčerpaný než z utkání, které jsem sám řídil. Postupem času jsem získal větší nadhled. Rozhodně nejtěžší utkání jako čtvrtý rozhodčí bylo čtvrtfinále MOL Cupu mezi Libercem a Spartou, kde se prodlužovalo, branky padaly v závěru. Emocí tam bylo opravdu spousty z obou stran, ale to k tomu patří.

Jste na sebe náročnější v přípravě, když jste nyní mezi profíky? Třeba že se snažíte zlepšit kondičku nebo se ještě více poctivěji připravujete teoreticky a psychicky?
Jednoznačně. Hlavně ty fyzické nároky jsou úplně někde jinde. Za ten poslední rok jsem se na sobě snažil opravdu pracovat, hlavně tohle léto. Dost jsem zhubnul a po fyzické stránce se i dost zlepšil. Důležité je v tom pokračovat a stále se posouvat.

Máte nějaký svůj rozhodcovský vzor?
Líbí se mi rozhodčí, kteří mají volnější metr a zároveň mají velký respekt. V zahraničí se mi velmi libí polský rozhodčí Marciniak, ten v posledním roce dosáhl opravdu na všechno – finále MS i Ligy mistrů. U nás je to Míra Zelinka. Jsem opravdu velmi rád, že ho na listině můžu zažít jako kolegu. Je to opravdu velký profesionál a má i skvělý vztah k nám mladým. I přes to, co už dokázal je skromný a na nic si nehraje.

Když jste nyní profesionální rozhodčí, věnujete se jen pískání? Nebo máte ještě nějakou práci?
Nikdo z nás se nevěnuje jen plně rozhodcovskému řemeslu. Času to vezme ale opravdu hodně. V současnosti jsem zároveň sekretářem Ústeckého krajského fotbalového svazu. Je to asi ideální kombinace, stále ve fotbalovém prostředí.