Jaký ten zápas proti Liběšicím byl?
Po poločase 6:0. Góly po proměněných šancích nás dostaly do klidu, soupeře do kolen. Vše bylo v pohodě, dobrá nálada. Spadlo nám tam skoro vše. Takový rozdíl jako hráč nepamatuji, ani tolik nastřílených gólů. 

A jak to tam padalo vám?
První gól byl hlavičkou, druhý z odraženého balonu, třetí si byl se čtvrtým de facto podobný, obě branky padly po centru z kraje.

Měli jste i při vědomí vysokého náskoku pořád v sobě chtíč dávat další góly?
Každý útočník dává rád góly. Pokud soupeř dostane tolik gólů, tak to spíš chci dohrát v klidu do konce.

A jak nejčastěji branky dáváte?
Těžko specifikovat… Spíš dávám góly ve vápně a kolem něj… Je to různé… Všeobecně dávám góly, které jsou pro útočníka standardní, které by měl dávat.

Ilustrační foto.
Vložené kolo okresního přeboru přálo střelcům. Kálal pálil ostrými pětkrát

Čtyři zápasy jste nedal gól. Hecoval jste se nějak, aby to tam spadlo?
Žádné velké hecovačky se nekonaly… Spíš takové standardní a poklidné povzbuzení, že teď to prolomím, že mi to začne padat. A ono toho padalo trošku více. (úsměv)

A jinak se vám herně dařilo?
Celkem ano. Tedy až na pár zápasů, kdy se mi úplně nedařilo. Měl jsem asi jiné představy o tom, jak by jaro mělo probíhat po zimní přípravě; představoval jsem si, že se budeme držet až do konce na špičce tabulky a bojovat o postup do krajského přeboru. To jsme bohužel propásli…

Právě. I když postupují dva týmy, tak váš postup je už jen v oblasti teorie.
Důležité zápasy jsme nezvládly, došlo ke zbytečným bodovým ztrátám. Jsme tam, kde jsme, šance na postup je již opravdu minimální. Nálada odpovídá aktuálnímu umístění a nerovnoměrným výsledkům.

Vy jste se po sedmi letech v Německu vrátil do Čech. Proč? Za kopečky byste si určitě vydělal víc peněz.
Vrátil jsem se hlavně kvůli rodině, čekali jsme s přítelkyní narození dítěte. 6. května se nám pak narodil kluk. Původně jsem plánoval, že se vrátím až v létě, ale v Pirně, kde jsem měl naposledy angažmá, byly nějaké neshody. Jsem rád, že jsem v Proboštově. A ty peníze? Máte pravdu, v Německu se dají vydělat hezké peníze. Vždy je to na daném klubu a sponzorech. Ne všichni platí zlatem. A nezaplatí jen tak někomu, jsou nároční.

Co vše jste v Německu zažil?
Za těch sedm let opravdu dost. To se nedá ani ve zkratce popsat. Do Německa jsem odešel z Teplic ve dvaceti letech do nižší soutěže, konkrétně do SV Donaustauf. Cílem bylo dostat se k profesionálnímu fotbalu. Hned po první sezóně jsme v Bavorsku vyhráli titul, vyhráli jsme pohár mistra Bavorského kraje, patřil jsem k nejlepším střelcům ligy. Díky tomu si mě vyhlédl tamní klub SSV Jahn Regensburg, který tehdy postupoval do 3. ligy, teď poslední dva roky hrají 2. Bundesligu.

Druhý den McDonald´s Cupu v Teplicích
Kohák bavil na fotbale malé fanoušky s mobilem v ruce. Jeho kamarád Fenin chyběl

Angažmá v Regensburgu ale nedopadlo. Proč?
Hned po sezoně jsem tam šel na testy. Absolvoval jsem několik tréninků, všechny vyšly na výbornou. Parádně dopadlo i přátelské utkání, dal jsem dva góly a měl asistenci. Bohužel jsem ale neprošel zdravotní prohlídkou. Od té doby se to vše zastavilo. Měl jsem několik zranění, přišel jsem o možnost se posunout z místa.

Prozradíte, proč jste neprošel tou zdravotní prohlídkou? 
Mám nizkou kapacitu plic a jsem astmatik. Proto už jen v těchto hodnotách jsem byl výrazně pod potenciálem vrcholového sportovce. Dokonce se dá říct, že jsem výrazně pod hodnotou nějakého standardního průměru, který by měl profesionalní sportovec dosahovat. Kondiční testy jsem zkrátka nezvládl, byla za tím právě tato moje indispozice. 

Je vám to i teď líto? 
Zase tak moc toho nelituji. Abych byl upřímný, tak ty nároky, které jsou dnes na profesionály ve vrcholovem sportu, jsou opravdu enormní. Jsem rád, že mám svoji normálni svobodu…

Kdybyste měl možnost vypíchnout alespoň jeden zážitek, jaký by to byl?
V říjnu 2017 jsme se setkali jako soupeři s Milanem Matulou a Štěpánem Vachouškem při osmifinále Saského poháru.

Dá se vůbec německý fotbal, tamní prostředí, srovnat s českým?
Srovnat se to nedá. Je tam velký rozdíl. Jak jsem již uvedl, naposledy jsem hrál v klubu Pirna Copitz. Měl jsem velké očekávání, ale přišlo spíš zklamání. Byl to kvalitní tým, hodně se od něj čekalo, ale výsledky nepřišly. Němci jsou dost nároční na fotbal. Chodí tam hodně fanoušků, ale jak kde. V průměru tak tři stovky. Byl jsem v klubu, kde chodila i tisícovka. Zažil jsem také dva kluby, které mají své hooligans, fotbalu dávají správnou atmosféru.

Čím se živíte a co vás baví?
Mám maturitu v obchodním směru. Zkoušel jsem studovat dálkově v Německu, pak v Česku, ale časově jsem to nezvládl. Momentálně pracuji čtvrtým rokem ve Stavebninách DEK na pozici Vedoucího obchodního oddělení. Na další koníčky moc času nezbývá, ale mám rád turistiku, diskgolf, a veškeré aktivní sporty. Nejvíc ale žiji čerstvým rodičovstvím. To je to nejkrásnější, co nás mohlo s přítelkyní potkat.