Jeho příběh je tuze zajímavý, vždyť je odchovancem bílinského klubu, do Proboštova předstoupil před touto sezonou. „Před zápasem jsem cítil velkou motivaci," říká brankář, který se v novém klubu zabydlel na postu jedničky.

Jak si vysvětlujete, že jste vyhráli 10:0? A že to není apríl?
On to pro fanoušky tak trochu apríl asi byl. Hlavně to byla to krutá realita, kterou musí kluci z Bíliny překousnout.

Nechtěl jste si také dát gól, když to tam tak padalo?
To určitě ne. Ani myšlenky jsem na to neměl. Byl jsem totiž hlavně rád, že jsem žádný nedostal. (úsměv)

Na podzim Proboštov v Bílině prohrál 3:9. Vy jste sice v tom utkání nechytal, ale přesto - berete to jako odvetu za podzim?
Tak to určitě! Kluci v kabině se hodně hecovali a motivovali, a myslím, že jim to vrátili i s úroky.

Pojďme ještě k samotnému utkání. V první půli to na debakl nevypadalo, že? I vy jste měl pár důležitých zákroků.'
Přesně tak. První půle byla vyrovnaná, šance byly na obou stranách. V tu dobu jsem určitě nemyslel, že konečné skóre by mohlo být 10:0.

Nebylo vám Bíliny na konci až líto?
Upřímně? Nebylo… Za to, jakým přístupem k tomu nastoupili a jak se na hřišti chovali, je to asi to, co si zasloužili. Ale jak říkám, zápas se mohl odvíjet jinak, kdyby proměnili kluci z Bíliny nějakou tu šanci v první půli.

Jak jste se před utkáním cítil? Dlouhá léta jste za Bílinu chytal…
Cítil jsem velkou motivaci, ale zároveň jsem musel zůstat nohama na zemi. Měl jsem obrovskou odpovědnost. Jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Byly před utkáním nějaké hecovačky s bývalými spoluhráči?
S některýma kluky z Bíliny jsem pořád v kontaktu. S Šimim byly i nějaké ty výměny názorů, ale všechno v rámci slušnosti a kamarádské meze.

A co během samotného utkání?
Během utkání ani ne. O půli akorát při nástupu Šoufi a Kozlik na mě houkli, ať prý něco pustím, ale to jsem nemohl dovolit. A po utkáni jsem si s každým plácl a podal ruku, všechno bylo v pořádku.

Jaké byly oslavy Proboštova? Desítka, navíc s nulou…
No, věřím, že velkolepé. Akorát já se jich bohužel nemohl účastnit, musel jsem v neděli do služby. A s nulou? Je to fantastický pocit mít páté čisté konto, navíc proti bývalým spoluhráčům.

Co vás to bude stát?
Určitě to nějaký ten peníz bude, protože jsem klukům slíbil, že když vyhrají, tak koupím sud. Navíc mi ještě Záves dal kapitánskou pásku, takže to určitě nebude levné. (smích)

Proč jste se vlastně po dlouhých letech rozhodl změnit klub a Bílinu opustit? Jak to bylo těžké?
Ano, rozhodně to bylo těžké, protože jsem byl v Bílině vlastně celý můj fotbalový život. Ale cítil jsem, že potřebuji změnu, nový náboj, nový impuls, který vlastně spočíval v tom, že vyměním kabinu a zakusím fotbalovou štěstěnu jinde. A já myslím, že se to maximálně podařilo. Na podzim jsem odehrál 11 zápasů, podzim jsme končili jako půlmistr. Takže paráda.

Kdo vás do Proboštova zlákal?
Přesun se odehrál tak, že jsem si byl sednout s dlouholetým kamarádem Kubou Uhlířem, hráčem Proboštova. Tam jsme kecali o tom, že klidně můžu do Probo, že je to tam super, fajn kluci a prostředí, tak jsem si řekl proč ne, za zkoušku nic nedám. A teď? Jsem maximálně spokojený. Se vším.

V Proboštově je veterán a předseda klubu Michal Račuk. Před sezonou říkal, že chce pořád chytat, teď už té chuti má méně. Takže jak jste to měli dané?
Ráča už v nějakém věku. Prý i on sám si přál můj příchod, a dokonce s tím vědomím, že budu jednička a on mě bude doplňovat a zaskakovat, což se vlastně dělo.

Jaká je s ním spolupráce?
Je to strašně super člověk, má srdce na pravém místě (pro Proboštov). Spolupráce s ním, a vlastně i s celým vedením Probo, je fantastická. Od Ráči se můžu učit; vždy se od starších rád něco přiučím. Klidně se i inspiruji. Myslím, že se mi to daří. (úsměv)

Máte rád konkurenční boj, nebo máte radši, když jste jednička a za vámi je spíš slabší gólman?
Přikláním se spíš ke zdravému konkurenčnímu boji, protože je to aspoň motivace něco dělat, aby jsi chytal a aby jsi si to místo v bráně zasloužil.

Vy už jste krajský přebor chytal. Zachytáte si ho zase s Proboštovem? Má ten tým na postup a vyšší soutěž? A vy si věříte?
Ano, myslím že určité kvality na to asi přeci jen mám. A kádr na to určitě je, ale věřím, že kdyby se postoupilo, tak se k nám bude chtít někdo podívat, tak je možné, že by se i kádr mohl rozšířit. Ale určitě musím dodat, že je to celkově o přístupu každém z nás. Pokud bude jako teď s Bílinou, tak v tom nevidím vůbec žádný problém.

Jak se vám pracuje pod zkušeným a i náročným koučem Němcem? Dodržujete jeho nařízení, že v areálu žádná kola, kouření a tak? (smích)
Je to pro mě něco nového, nepopsatelného. On je výborný člověk, fotbalová persona a osobnost, je to z něho cítit. Já mu jsem vděčný za to, že má ve mě takovou důvěru a dává mi tu šanci. A samozřejmě, že vše dodržuji. Sice nejsem kuřák, ale kolu piju opravdu výjimečně. (úsměv)