Není těžké určit, že vaše jméno není české. Kdy a jak se vaše rodina dostala do Česka?
Mám kořeny v Palestině, pochází odtamtud tatínek. V osmdesátých letech měl v Česku strýce, který tu dělal velvyslance. Pozval si ho sem, táta dostal místo v nemocnici a zůstal tu. Seznámil se s mamkou, která je z Ústí. 

Byl jste se podívat v Palestině?
Jezdíme tam za rodinou. Lidé se v Palestině nemají tak dobře, jde o diametrální rozdíl. Vždy jen navštívíme rodinu a jedeme zpátky do Čech, kde jsme doma.

Už ke sportu. Byl u vás fotbal okamžitě volbou číslo jedna?
Ano, začínal jsem v šesti letech v Ravelu Ústí a v podstatě šlo o lásku na první pohled (smích). Mým prvním trenérem byl pan Vaverka. Pak mě trénoval v FK Ústí pan Caitaml, který mě dovedl k dospělým.

Z Ústí následoval přesun do Krupky. Nebyl to krok zpátky?
Nelituji toho. Důvod mého přestupu do Krupky byl jediný, a to ten, že tam šel trenér Caitaml. Vzal mě s sebou a já souhlasil, protože jsem s ním zažil největší úspěchy. 

Máte za sebou dvě angažmá v Německu, nejprve jste hrál za Dingelstädt, pak za Ehrenhein. O jakou úroveň šlo?
Dingelstädt se dá přirovnat k české I.A třídě, nešlo o moc kvalitní soutěž. Pak jsem se vrátil na rok do Krupky a poté odešel znovu, do Ehrenhainu, do páté německé ligy. To už byla jiná úroveň. Pěkné stadiony, hodně diváků, mělo to jiné parametry. Němci berou fotbal trochu jinak, je to pro ně svátek. V Ehrenhainu jsme hrávali zápasy v neděli odpoledne. Lidé šli v poledne do kostela a odpoledne na fotbal. Celkově je v Německu přátelštější atmosféra. I hráči se víc podporují, přejí si vše nejlepší. Tohle mi v Česku chybí.

Kolik peněz jste si v zahraničí vydělal fotbalem?
Měsíčně asi patnáct tisíc korun. I víc, když se dařilo.

Přesto jste se z Německa vrátil. Proč?
Omrzelo mě tříhodinové cestování na zápasy. Pokud bych se do Německa vrátil, musel by to být klub poblíž Ústí. Spoluhráč David Černý šel do Krupky, zlákal i mě. 

Vím, že ve hře bylo působení v Neštěmicích. V jednu chvíli to vypadalo, že se dohodnete. Na čem vše pohořelo?
Angažmá v Neštěmicích jsem měl vážně rozjednané, byla to otázka dnů. Ale pak jsme měli rozhovor s trenérem Krupky panem Vrtiškou, kde jsme si plácli. Následně se Neštěmice ozvaly, že přestupu nic nebrání, ale já už dal slovo Krupce. Rozhodovala i úroveň soutěže. Krupka hraje na špici krajského přeboru a já v tom týmu chci pomoct.

Žijete v Ústí. Čím se živíte?
Podnikám s kamarádem. Věnujeme se obchodu v oboru kosmetiky. Mám v arabských zemích známé, tak dovážíme kosmetiku z Mrtvého moře.

Líbí se vám život v Ústí?
Lidé si na Ústí stěžují, ale já studoval v Plzni a pracoval v Praze a přesto jsem se sem vrátil. Mám tu odmala přátele, jsem Ústečan a mám to tady rád. Možná je to i proto, že znám život v Palestině, a jsem tak vděčný za život v Ústí. Lidé tu žijí ve velkém blahobytu.

Samer Al-Eraidi
Narozen: 20. Října 1993
Vzdělání: bakalářské
Kariéra: Ravel Ústí, FK Ústí, Krupka, Ehrenhein (GER), Dingelstädt (GER)
Oblíbené jídlo: těstoviny
Oblíbené pití: české pivo
Oblíbená kniha: Směšné lásky (Milan Kundera)
Oblíbený film: Chyť mě, když to dokážeš