Devětadvacetiletý fotbalista prošel v Česku několika kluby. Nejvíce toho odehrál v Brozanech, stopu zanechal v Proboštově, Ústí, Vilémově, Krupce, nebo Lovosicích. „Jak jsem se dostal do Češka? Už je to dlouho, zhruba deset let. Bylo to díky fotbalové akademii, vyhlédli si mě a už to bylo,“ zavzpomínal.
Z Afriky do Evropy. Z Nigérie do Češka. Uka věděl, že ho čekají změny. A velké. „Musel jsem si postupně zvykat na úplně nové věci. Můj první zápas byl těžký. Bylo to zajímavé. Jazyk máte těžký,“ usmál se. S tím mu mimo jiné pomohla manželka. „Mám českou manželku, díky ní jsem se toho hodně naučil. Pomáhalo mi, že jsem pracoval, potkával lidi a rád s nimi komunikoval. Také jsem často koukal na české seriály. Takhle jsem se to naučil,“ zdůraznil.
Další věcí, na kterou si musel zvykat, bylo české jídlo. „Byl jsem připravený, že mě čeká úplně jiné jídlo, než u nás v Nigérii. Byl jsem natěšený, že zkusím něco nového. Ze začátku to nebylo ideální, ale postupně mě začalo chutnat,“ řekl. A co mu chutná nejvíc? „To je jasné, guláš,“ zasmál se.
Fanoušci na severu Čech si sympatického obránce nejvíce pamatují z Brozan. „Postoupili jsme do třetí ligy a já dál vůbec první gól celého týmu. Bylo to proti Písku. Pak jsme spadli do divize. A já musel odejít. Kvůli rodině, potřeboval jsem pracovat, abychom měli peníze. Hrál jsem krajský přebor v Lovosicích, povedl se nám podzim, hrál tam také můj kamarád Ahmed Umar. A pak nám zavolal pan Michalec (vedoucí Modré). Byli poslední a chtěli se zachránit. Mám rád výzvy. Řekl jsem Ahmedovi, že tam půjdeme a pomůže. Po sezoně nám pan Michalec řekl, že musíme zůstat. A my zůstali. Jsme spokojení,“ přiznal.
Se spoluhráči vychází bez problémů. Některé zná z předchozích fotbalových let, navíc má v týmu krajana. „S Ahmedem jsme kamarádi, pomáháme si, je dobře, že tady jsme spolu. Znám Vlastu Šmalcla, hrávali jsme spolu. To samé Lukáš Stožický. Všechno je v pohodě,“ mávl pohodově rukou.
Charles bydlí v Novosedlicích u Teplic. „Pracoval jsem jako instalatér, teď se živím rukama. Pracuji manuálně,“ podotkl. „Krajský přebor mě vyhovuje, mám čas na práci, chci mít peníze a zabezpečit rodinu. Před sezonou mě volali z Loun. Postoupili do divize a chtěli, abych za ně hrál. Ale já jsem nechtěl, zabralo by to více času. Věřím, že fotbalově bych na divize měl, ale pro mě je prostě důležitá práce,“ pokýval hlavou.
Rasismus je bohužel stále ožehavým fotbalovým tématem. Nedávno se předvedli fanoušci Bulharska. Charles Uka je v tomto ohledu poměrně klidný. „Diváci na vás něco zařvou, to mě nepřekvapí. A protihráči? Samozřejmě jsou na hřišti emoce, to je jasné. Ale po zápase si podáme ruce, smějeme se, vše je v pohodě.“
Do rodné Nigérie se moc nevrací. „Dlouho jsem tam nebyl, to je pravda. Není to tak jednoduché, člověk se musí pořádně připravit, než tam pojede,“ zvážněl.
Rozdíl mezi oběma zeměmi je z pohledu „Charlieho“ jasný. Česko je na tom podle něj lépe. „V Nigérii je velká korupce. Jsme bohatá země, máme ropu, která proudí do celé Afriky. Ale rozdíly mezi bohatými a chudými jsou obrovské. Politická situace u nás není dobrá. V Češku je také korupce, ale ne v takovém měřítku. Rozdíly mezi chudými a bohatými nejsou tak velké. Česko je lepší.“