„Ty čtyři góly jsem dal díky celému týmu, protože jsme hráli velice dobře a soupeř po pár gólech úplně odpadl. Pak už bylo jednoduché se prosadit. Ze zápasu jsem měl velkou radost a s kluky jsme se zaslouženě radovali,” usmívá se světlovlasý klučina, který obdivně vzhlíží k míčovému kouzelníkovi Lionelu Messim.

Na rozdíl od malého Argentince byl ale náš kanonýr Deníku stavěný do zadních řad, protože mu příroda nadělila už odmalička pěkných pár centimetrů a kil navíc než ostatním. V současné době obhospodařuje střed pole, trošku si tak na svého oblíbence může hrát.

„Kája začínal s fotbalem ve čtyřech letech v Košťanech, protože u nás v Oldřichově tou dobou nebyl tým dětí. Fotbal hrál už jeho děda, fotbalová tradice tak pokračuje. Na začátku to bylo takové dětské hraní, ale moc ho fotbal baví, proto se chce stále zlepšovat. Nikdy jsme neslyšeli, že by toho chtěl nechat, pokaždé se těší i na tréninky,” líčí jeho strejda Oldřich Zícha, který žije s maminkou mladičkého fotbalisty.

Fotbal, ilustrační snímek
Kam můžete vyrazit za fotbalem? Hraje se derby Srbice - Modlany

Zícha obléká dres TJ Oldřichov, pro mladšího žáka sloučeného týmu Bíliny a Oldřichova je velkým vzorem. Chodí na všechny zápasy svého strejdy, fandí mu a často od něj také dostává spoustu fotbalových rad. „Zatím nemám tolik času Káju trénovat, ale v budoucnu bych se mu rád věnoval. Vždy vyčníval hrou tělem, má dobrou střelu. Rezervy vidí trenéři v rychlosti, dokáže je ale vynahradit bojovností.”

Velkou výhodou Karla Gessela je to, že hřiště má v Oldřichově téměř za barákem, na tréninky může chodit sám. Ještě nedávno tomu ale bylo trošku jinak, hrál totiž za Litvínov. „Tam byl dva roky, z Košťan si ho tam vytáhl Bora Matouš. Vyzvedával ho na tréninky, pro nás to bylo časově náročné. Za to Borovi patří velký dík. V Litvínově se ale změnili trenéři, tak se Kája dostal domů. Někdy jsou tréninky a zápasy v Bílině, ale to nám zase pomáhá jeho současný trenér Lukáš Forni, bydlí totiž šedesát metrů od nás,” pochvaluje si Oldřich Zícha.

Na Gesselovi je znát, že v Litvínově hrál žákovskou ligu, ve svém současném týmu patří k těm nejlepším. Kromě fotbalu má rád jízdu na koloběžce, což ale jeho mamka kvůli různým zraněním moc ráda nevidí. Mnohem raději je, když tiše sedí s prutem v ruce u vody a čeká na úlovek. Těšit jí může i školní prospěch svého syna, první dvojky na vysvědčení se dočkala až v šesté třídě. „Mám rád tělocvik a jako každý fotbalista nemusím fyziku. Právě z ní jsem měl tu dvóju,” usmívá se Kája.