Před čtyřmi lety mu brankář zlámal dvě kosti. Podolský pak s fotbalem praštil

Obránce hostů se svíjí v bolestech, výsledek osudového střetu je katastrofální. Podolský má zlomenou holenní i lýtkovou kost.

„Byl tam dlouhý míč za obranu. Pravačkou jsem si přehodil brankáře, bylo to na rohu vápna. Následně mě nesmyslně trefil právě na tu pravačku. Nejhorší na tom je, že z toho nebyl faul ani penalta,“ vzpomíná Podolský na čtyři roky starý zážitek.

Následovala opravdu dlouhá rekonvalescence. „Doma jsem byl tři a půl měsíce. Nechodil jsem do práce, ale mohl jsem pracovat z domova. Takže jsem pomáhal, jak to šlo. Do práce jsem tak šel, až už to nebolelo,“ pokračuje.

Po návratu do práce se Podolský chystal také na návrat k fotbalu. Jenže…

„Rozhodně jsem neměl myšlenky, že skončím. Ale nějak jsem s k tomu návratu nemohl odhodlat. Celkově jsem se bál sportovat. Kamarád mě přihlásil do amatérské lize v tenisu. Nebudu lhát, byl jsem v prvním zápase po......! Pak šel jsem tou pravačkou do skluzu a ono se nic nestalo. Najednou se mi to v hlavě odblokovalo a já věděl, že ta noha drží,“ pokýval hlavou.

Návrat ke sportování se vydařil, ovšem ten fotbalový se nakonec nekonal.

„Ten návrat jsem oddaloval, nějak jsem se nemohl odhodlat. Přiznám se, že jsem si zvykl na volné víkendy, najednou měl člověk více času. Navíc jsem už předtím hrával s ortézou na koleni. Rozhodl jsem se, že chci žít život bez případné další operace,“ konstatoval.

Dlouhé měsíce ho šéf fotbalového klubu v Modré Ladislav Michalec přemlouval, aby se do týmu vrátil. Marně.

„No, přemlouval mě docela dlouho. Tak rok, rok a půl. Ale nezlomil mě. Pak už mi nevolal tak často, zkoušel to už jenom ze srandy. Bylo mu jasné, že už se nevrátím,“ zdůraznil Podolský.

S fotbalem tak praštil ve 33 letech. Chybí mu vůbec? „Chybí mi kluci v kabině a emoce, které k fotbalu patří. Fotbal jsem hrál od sedmi let, zažil jsem toho hodně,“ přiznává.

Podolský měl svou fotbalovou kariéru slibně rozjetou. Stopku mu však dala nemoc, která ho z fotbalu vyřadila. „Jako mladý jsem jezdil po výběrech. Dokonce jsem měl hrát za reprezentaci U 15. Jenže pak přišla ta nemoc, rok jsem nemohl hrát fotbal a zhroutil se mi svět. Když jsem se vrátil, tak jsem podepsal smlouvu v Liberci. Jenže nemoc se vrátila a já fotbal definitivně přehodnotil. Hrál jsem třeba v Novém Boru, ale už jsem taky pracoval. Už bylo jasné, že na prvním místě bude práce a pak až ten fotbal. Zpětně mě štve, že kvůli té nemoci jsem toho ve fotbale nedokázal víc,“ smutně pokrčil rameny.

Od těžkého zranění z Litoměřic si fotbal zahrál pouze jednou. Dopadlo to fiaskem. „Byl jsem na firemním fotbalovém turnaji. Všechno bylo špatně. Nedal jsem kloudnou přihrávku, nezpracoval míč. Neměl jsem vůbec odhad. Navíc jsem se bál chodit do soubojů, vědomě jsem prostě uhýbal. Takhle se to prostě hrát už nedá,“ dodal na závěr Kamil Podolský.