Sváteční střelec Váňa má při penaltách svoje místečko. Brankáři bývají bez šance

Pokladník Baníku Václav Müller je zároveň trenérem mužstva. Jako hlavní trenér ovšem Váňu a další vede Jiří Eliáš. „Takhle to máme už snad dva roky. Venca na to trénování nechtěl být sám. Stále ale zastává funkci pokladníka, to mu jde dobře, vládne pevnou rukou. Vždy je schopný vybrat dost peněz na dokopnou. Ta je pak zpravidla hodně náročná, není to prostě dokopná podle gusta Michala Krčmáře,” culí se Patrik Váňa.

Baník díky jeho dobře kopnutým jedenáctkám porazil soupeře z Lounska 3:2, vstup do nového ročníku I. B třídy mu tak vyšel. „My jsme ten zápas předehrávali, protože ve městě byla tradiční Osecká pouť, během ní na fotbal vždy přišlo tak 200 – 300 lidí. Navíc se měl hrát ten zápas o státní svátek, kdy plno lidí chodí rádo do práce pro stoprocentní příplatek. Díky Lenešicím, že na náš plán přistoupily. Ale nevyšel nám, protože pršelo; v hledišti bylo tak 40 na kost promočených fanoušků. I za ně jsme ale byli vděčni.”

FOTO A VIDEO: Do Proboštova přišla skvělá návštěva, 350 diváků potěšil Račuk

Samotný duel byl podle Patrika Váni nesmírně náročný. Už v minulé sezoně byly Lenešice těžkým soupeřem, v soutěži patřily k těm nejlepším. „U nás byly deset minut lepší, ale pak jsem se dostali do hry, a nakonec jsme i na šance za první poločas zaslouženě vedli. Já dal ty dva góly z penalt, ale musím za ně poděkovat klukům, že je vybojovali. A také za to, že mi tím dali čas v klidu přejít hřiště a vůbec se před branku soupeře dostat.”

Osek o půli vedl 2:0, ze tříbodového zisku se ale nakonec neradoval. „Po obrátce jsme úplně vypadli z role. Nebyli jsme schopni podržet míč, udělali jsme pár hloupých chyb a soupeř zaslouženě vyrovnal. Ke konci jsme tahali za kratší konec, takže jsme nakonec za remízu byli ještě rádi, i když po poločasovém vedení jsme si to měli určitě pohlídat. Dva body ale bereme všemi deseti,” říká Váňa rozhodně.

Když dostane dotaz, který zkoumá jeho recept na úspěšné proměnění pokutového kopu, zamyslí se. „Nevím, jestli se to má říkat… Ale když se dneska vše natáčí, tak se to stejně asi neutají. Mám své místečko,” pousměje se. Důležité prý je dobře míč trefit tam, kam brankář nemá šanci dosáhnout. „Na to spoléhám… Do jiného místa jsem to kopnul naposled asi před šesti lety a nedal jsem… Kopu to zkrátka tam, kam to mám naučené. Rozhoduji se jen podle brankáře jeho výšky a mrštnosti. Pak si vyhodnotím, jestli přidám na razanci, nebo trochu na výšce. Ale místo jinak nechávám stejné.”