Petře, vy jste fotbal závodně nikdy nehrál, přesto jste byl od půlky dubna v Duchcově celkem hodně vytížený, vždyť nejednou se stalo, že jste si v jeden den zahrál za béčko i za áčko. Opravdu jste v žádném klubu ani jako malý nekopal?
Fotbal jsem hrál v rámci letní přípravy, jinak vůbec. Ale byl to můj sen, jen jsem o tom nikdy nikomu neřekl. (úsměv) Chtěl jsem si zahrát fotbal za nějakou vesničku. Povedlo se to v mém rodném Duchcově, to je bomba.

Jak se to upeklo?
Dostal jsem se k možnosti si za Duchcov zahrát úplně náhodou. Seděl jsem na pivě s Petrem Hasičkou, který hrál dřív za Lahošť, teď je v duchcovském béčku. Ptal se mě, co budu dělat, až Drakům skončí hokejová sezona. Říkám, že nevím, že budu trénovat malé hokejisty v Teplicích, jinak nic. Tak padl návrh, ať to přijdu zkusit na trénink, že mají málo hráčů. Já na to kývl, říkal jsem si totiž, že by to byla fajn příprava na novou hokejovou sezonu.

V Duchcově je to občas vyhrocené. Takhle se jiskřilo na zeleném pažitu v červnu při duelu domácích se Strupčicemi: 

Facka na fotbale Duchcov - Strupčice | Video: Deník/František Bílek

Ale téměř bleskově jste začal hrát ostré mistráky, ani jste asi moc nepotrénoval.
Petr mi pak o víkendu volal, že jich je málo, ale neměl jsem ještě registraci. Hned mi ji udělali a týden potom jsem hrál první zápas. To bylo v dubnu. Sbíral jsem minuty. A najednou jsem byl v áčku v krajské soutěži. Chytlo mě to! Jsem rád, že jsem zapadl do party áčka i béčka, trenéři mě vzali. I koukám víc na fotbal, jezdím se dívat po Teplicku na různá utkání. Jen nebylo tolik času na to zlepšování, když jsem měl ty tréninky s dětmi. Povedlo se mi přijít na fotbalový trénink dvakrát v týdnu. Na to, abych si dával navíc, čas moc nebyl. Tak to doženu v létě.

Na jakém postu jste hrál?
Jsem takové libero, hraju, kde chybí hráč. Většinou jsem v áčku v záloze na kraji. Běhám nahoru a dolů. V béčku jsem v obraně. Je to úplně jiný pohyb, než na jaký jsem byl zvyklý z hokeje. Bylo to pro mě těžké, hlavně hrát s balonem.

Viděl jsem vás, zase tak hrozné to nebylo, vážně. Za áčko jste mohl dát i gól!
Jo, proti Strupčicím jsem měl míč na šestnáctce, možná to bylo už v ní, zkoušel jsem vystřelit. Kluci na mě řvali, ať dám bodlo. Ale bohužel mi tu střelu zblokoval protihráč. Abych se přiznal, bojím se, abych něco klukům nezkazil. Jsem vyklepaný. (smích)

A co jste vůbec platil jako nováček za první strat?
Za první start v béčku nějaké panáky a tak. Chtěli po mně nějaký sud, tak jsem přinesl aspoň pití. (úsměv)

A plánujete hrát fotbal i v příští sezoně?
Jasně! Pokud tedy Duchcov nepřivede dvacet nových lidí. (smích) Určitě chci pokračovat.

Myslím, že v Duchcově budou rádi za každou duši… Fotbalovým klubům ubývají hráči, po covidovém období se někteří nevrátili.
To moc nechápu. Ale asi během covidu zjistili, že je fajn být s rodinou, dětmi. Já jsem svobodný kluk, asi to mám jinak. Rád se hýbu, sport mám rád.

Jak fotbal skloubíte s hokejem?
To ještě nevím, ale nějak to určitě půjde. Teď je fotbal fakt skvělá individuální příprava.

A jak to vše dáte dohromady s vaší práci? Co vůbec děláte?
Myslím, že to budu vše stíhat, když jsem svobodný. Dělám v jedné firmě, kde zajištuji hotely, cestování. Sedím v kanceláři, moc se nehýbu, tloustnu. Navíc jsem teď s fotbalovou partou začal víc chodit na pivo, tak mi narostlo břicho. Fotbalisti víc paří. (smích)

A k tomu vlastně trénujete malé hokejisty v Teplicích. To je také zajímavé, na Huskies jde jen samá chvála. Jak jste se do teplického klubu dostal, když hrajete hokej v Bílině?
Chtěl jsem už dřív trénovat děti. Oslovil jsem trenéra Martina Cimrmana a ještě ten den jsem byl s dětmi na ledě. Jsem z toho nadšený, chci si udělat i vyšší trenérskou třídu, vzdělávat se. Jen mě mrzelo, že před prázdninami chodilo na letní přípravu málo dětí. Asi rodiče nechávali děti odpočívat. Je to škoda, protože teď je trend, že se hodně dbá na suchou přípravu; aby se děti rozvíjely pohybově, tak je také důležitá.

Jak si umíte poradit s dětmi, které na tréninku zlobí?
Není jich tolik a není to tak hrozné. My, trenéři, si s nimi umíme poradit. Pracuju se všemi moc rád, baví mě pozorovat, jak se pak děti zlepšují.