V květnu 2011 mu bylo osmnáct, jeho táta, nejznámější teplický fotbalista historie, dával sbohem věrným službám v kopačkách sklářů. Přál si v posledním duelu své kariéry proti Slovácku se svým synem nastoupit bok po boku, mladý Pavel si tak zahrál 14 minut první ligu. „Byl to tátův i můj splněný sen, tehdy spíš tátův. Jsem moc rád, že se to podařilo, ne každému se něco podobného poštěstí,” vzpomíná Verbíř junior na jedenáct let starý příběh. „Na druhou stranu jsem ale tehdy doufal, že se moje kariéra bude vyvíjet jinak, že budu ligu hrát,” dodává.

Otázka navíc pro Pavla Verbíře juniora
Proč váš táta vlastně nikdy po konci své ligové kariéry nehrál nižší soutěž, nebo netrénoval?
„S tátou jsem se o tomhle moc nebavili, ale je pravda, že pár lidí se mě na to už ptalo. Jeho to asi nikdy nijak nenaplňovalo. Řada klubů ho oslovila, ale on se nechce zranit a taky nemá zapotřebí, to myslím v dobrém slova smyslu, aby na něj diváci hulákali. Radši se na fotbal přijde podívat, než aby ho v nějakém klubu hrál. Ale chodí si zakopat za starou gardu Teplic."

Dlouhou dobu byl na pomezí áčka a béčka, hostoval v třetiligové Roudnici i v tehdy farmářském Chomutově. Další starty mezi elitou ale nepřidal, přes Brozany a Srbice zakotvil v Modlanech. „Jsem nakonec maximálně spokojený, protože mám zdravou čtyřletou holčičku, fotbal hraju, trénuju, mám práci. Vše mě baví. Aspoň jsem mohl začít život po fotbale dřív; víte, jak to je - někdy se profík zraní nebo rychle ukončí kariéru a najednou neví, co bude dělat. U mě to bylo pozvolné. Hlavně si cením rodiny, to je víc než fotbal.”

Modlanský Baník odstartoval novou sezonu v krajském přeboru parádně, první čtyři duely vyhrál s nulou. Až páté střetnutí mu nevyšlo, padl na hřišti spřátelených Srbic. Stejně dobře si vede i modlanský dorost, úvodní dva zápasy vysoko vyhrál. „Porazili jsme 8:0 Krupku a 8:1 Klášterec. Nechci říkat, že budeme v dorostenecké soutěži favoritem, ale měli jsme dobrý už minulý ročník, dlouho jsme byli první, jen nám pak nevyšel závěr. Tak asi ten favorit budeme, nebo spíš jeden z favoritů,” usmívá se Verbíř junior.

Dorostenci mají družstvo smíšená se Srbicemi, práce s mládeží je v posledních letech modlanskou chloubou. „Modlany jdou cestou výchovy vlastních hráčů. Pár hráčů z dorostu už hrálo za áčko, chceme si je vychovávat, aby to jednou tady táhli. Podle nás všech je to správná cesta. Dělá to tu řada suprových lidí, počínají šéfem Martinem Hrdličkou, je tu Michal Doležal a další správný lidi. A obec je práci s mládeží velmi nakloněna,” pochvaluje si Pavel Verbíř mladší.

Na tréninku může pracovat s téměř kompletním týmem, z čehož má obrovskou radost. „Pro trenéra je rozdíl, když mu přijde sedm osm kluků, nebo když jich je tam čtrnáct patnáct. Můžeme se soustředit pak na sebe, nacvičovat nějaké věci. Máme svou tvář, tu chceme v soutěži předvádět. Jsme teď v jiné skupině než v minulém roce, ale koukáme se jen na sebe.”

Verbíř junior začal trénovat před třemi lety. Nejdřív pomáhal trenérovi Martinovi Fišerovi s žáky, poté s nimi přešel do dorostu. „To byl nápad Míši Doležala. Kluci končili, neměli kam jít, dorost tu nebyl. Tak ho napadlo, že uděláme dorost. Sami bychom to asi nedali, tak jsme tým sloužili se Srbicemi. Spolupráce klape suprově.”

Celkově jsou Modlany v současné době pokládány za vzor v práci s mládeží, dětí jako smetí mají v nejmladších kategoriích, rodiče se se svými ratolestmi sjíždí z celého Teplicka. „Slýchávám pozitivní ohlasy a dojme. Všichni si toho moc vážíme, dál se snažíme zůstat pokorní.”

V necelých třiceti letech Pavel Verbíř junior dál obhospodařuje zálohu Baníku, při tom stíhá i trénování, práci a rodinu. „Zatím se mi to vše daří skloubit. Co se hraní týče, tak tam je nejdůležitější zdraví. Prioritní je pro mě ale rodina,” uzavírá svou zpověď.