Když byl Luboš chlapeček, který se ještě rozkoukával ve školce, vzal ho dědeček s tatínkem do Teplic na zbrusu nový stadion 9. května. Psal se 9. květen 1973. „Já si to nepamatuji, bylo mi tři a půl. Ale ten fotbal jsem začínal pomalu nasávat,“ usmívá se postavou nevelký muž.

Malý Lubošek v doprovodu svých nejbližších fotbalový chrám čas od času navštěvoval, zároveň se v Dubí, kde bydlel a doposud bydlí, postavil do branky tamního fotbalového klubu. Bavilo ho být součástí týmu. Když s aktivní kariérou skončil, pomáhal hlavnímu trenérovi, nepohrdl ani funkcí vedoucího.
20. září 1995 poprvé hlásil utkání Teplic. Tehdy druholigové mužstvo hrálo doma pohár s prvoligovým Chebem. Vyhrálo 4:1. „V hledišti byla fantastická atmosféra. Já si to taky užil. A už jsem u mikrofonu zůstal. Nikoho naštěstí nenapadlo mě vyměnit. A doufám, že ani nenapadne!“

Kopanou si zamiloval, jeho život by bez ní nebyl ani zdaleka tím, čím je. „Je pravda, že bez fotbalu si život neumím představit. Myslím na něj pořád, dívám se i na několik přenosů denně. A hlavně jsem rád mezi kamarády a známými přímo v hledišti,“ říká Fridrich.

Ke čtvrtstoletí u teplického mikrofonu mu přál prostřednictvím dojemného videa bývalé i současné osobnosti teplické kopané. „To mě dostalo. Brečel jsem jak želva. Bylo to dojemné,“ potěšilo Fridricha, který je bezesporu hlasem Stínadel.