„Většina kluků se teď věnuje běhání, ti línější hrají šipky nebo fotbal na PlayStationu. Měli jsme domluvené přáteláky, vše ale bylo zrušené. Doufáme, že se soutěže zase brzy rozběhnou, fotbal všem chybí. A nejen fotbal, ale i ta parta. Byli jsme ve skvělé formě, posezení po tréninku a zápasech bylo plné zpěvu a radosti. Chybí nám i ty sociální kontakty, ve spojení jsme bohužel jen virtuálně,“ říká za všechny novosedlické fotbalisty jejich nejlepší střelec Daniel Vorel.

Na podzim jeho tým odehrál sedm zápasů, z 21 možných bodů jich nastřádal 20. V povedeném tažení okresní soutěží ale nemohl pokračovat, plošný zákaz sportování amatérů byl nemilosrdný.

„Pokud by byl tenhle ročník zrušený, tak nám nezbude nic jiného, než čekat, až se vše vrátí do normálu. Ale věříme, že se ještě začne hrát. Ta pauza je ale na této úrovni dlouhá. Fyzička upadá, míč vidíme jen v televizi nebo s dětmi v pokoji. Snad se do toho ještě trefíme,“ usmívá se Vorel. „Až přijde rozvolnění, tak začneme se společnou přípravou.

Dlouhá nečinnost Vorla trápí i kvůli dětem, které novosedlický klub má v přípravce a žácích. „Myslím si, že fotbal dětem hodně chybí, ale obávám se, že ta pauza pro některé může být tak dlouhá, že si najdou jiné koníčky.“

Jediným plusem je prý nyní čas, který se našel na zvelebování areálu. „V zázemí probíhají nějaké rekonstrukce a celkově potřebné úpravy. Dlouhou dobu se mluví o menší tribuně pro diváky, v plánu je i časomíra. Tak uvidíme.. Teď si ale hlavně přejeme, aby se znovu začalo hrát.“