I on se napil ze sklenice, kterou zdobí klubový znak. „Tohle je rituál, který tu byl ještě před mým příchodem. A to už je deset let. Je to taková třešnička na dortu, když se doma vyhraje. Děkujeme našemu výčepnímu, že pivo pro nás hned připraví," smál se lídr Slovanu.

Sobědruhy Háj přejely jako zamrzlý rybník, v nepříliš přívětivém počasí se na ně přišli podívat ti nejvěrnější. „Paráda, že dorazili, i když pršelo. Až během zápasu přestalo. A navíc ten dopolední čas…"

V minulém ročníku se do Sobědruh chodilo na okresní přebor, po sestupu Slovan nebyl v o patro nižší soutěži suverénem. „My bychom na postup a pak i na ten okres měli, jenže bychom se museli scházet takhle každý zápas. Jinak to plácáme, jak se dá, třeba minule jsme byli v Ohníči ve dvanácti lidech. Na jaře jsme se ale zlepšili," řekl Mišák.

I proto, že jeho tým nemá dobrou docházku, zůstane v nejnižší okresní soutěži. „Nemělo by smysl postupovat. Čekáme ještě nějaké ztráty a noví hráči se těžko získávají. Někdo to tu zkusí, když ho přivede kamarád, ale nemáme tu ideální podmínky, tráva také nestojí za moc… Ambice proto na postup nemáme."

Co ale v Sobědruhách funguje, to je parta. „Ta je výborná. S kluky nám to šlape, užíváme si každý zápas, pak si sedneme do hospody. Domovskou žádnou nemáme, střídáme to."

Právě parta drží tradiční klub nad vodou. Co ale bude, až jednotliví fotbalisté zestárnou? „Bohužel asi to, co jinde. Teď s tím bojuje Osek, Hrob. Také neseženou nové hráče. My takhle hrajeme šest let v kuse, žádné mladé nezlákáme. Když se to nedoplní, tak to jednou umře. Asi je to jen otázka času," povzdechl si sobědružský kapitán. „Snad to bude za hodně dlouho," dodal.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...