Soběchleby patřily v poměrně dávné minulosti k dravým štikám teplického fotbalového rybníčku. Postupem času ale začaly připomínat líného kapra, který si neumí najít potravu a jen přežívá. Nyní se prý vydávají správným směrem, stále jsou ale na začátku cesty. „Chtěli jsme udělat dobrou partu, která nebude hrát fotbal za trest. Zlepšila se i docházka na tréninky, dokázali jsme se scházet ve dvanácti lidech a tréninky díky tomu měly náboj. I na zápasy jsme se scházeli v dobrých počtech, jen nás hodně trápila zranění. Máme hodně mladých. Pár soupeřů si dokonce myslelo, že místo áčka nastoupíme s dorostem. Věkový průměr je kolem 23 let, to je nevídané," líčí Hennebichler.

V minulých letech se v týmu objevili hráči, kteří dělali v kabině problémy. Teď už je tomu jinak. „Jsme opatrnější. Poté, co jsme poskládali nový tým, byla kabina spíše tichá, ale postupem času se to začalo měnit. Týmová chemie funguje, nemáme žádné větší roztržky," je rád mladý soběchlebský hráč. Důkazem jeho slov je prý i to, že v kabině klidně může vyhrávat Michal David.

Na podzim Soběchlebští vzpomínají rozporuplně, některé zápasy jim totiž nevyšly. „Třeba proti Unčínu v prvním kole… Zbytečně jsme zalezli a nechtěli moc hrát. Ale poučili jsme se. Nejlepší to asi bylo ve Rtyni, kde jsme vyhráli na penalty. Dokázali jsme získat dva body i přes několik absencí. Byla tam skvělá atmosféra, zápas nás všechny bavil."

Hennebichler přidává k dobru i jednu kuriozitu, kterou zažil na soběchlebském stadionku. Přihodila se v posledním podzimním kole, kdy dorazil 1. FC Dubí. „Před zápasem se po válcování objevily na hřišti hromady hlíny, které se musely odházet. Dělali jsme to s týmem přes hodinu. Paradoxně to byla možná nejlepší rozcvička, kterou jsme na podzim měli, protože jsme díky ní vyhráli 2:0."

Hřiště FK Soběchleby je známé svým specifickým povrchem, soupeři do „Housek" kvůli němu nejezdí příliš rádi. Domácí si ale nechtějí stěžovat a společnými silami pracují na jeho zvelebování. „Do fotbalu se angažuje duo Helena Šandová a Lucie Broulová; nové provozovatelky hospody u hřiště přinesly do klubu potřebný svěží vzduch. Jejich plány s rozšiřováním hospody moc oceňujeme. Také bych rád ocenil práci pana trenéra Havlíka, Romana Dvořáka, Míry Havlíka a Lukáše Mráze, bez nich by to nešlo a za celý tým jim moc děkuji."

Když má Patrik Hennebichler vyzdvihnout jednotlivce na hřišti, ošívá se. To je těžká otázka. Nejradši bych vyjmenoval všechny kluky, protože to jsou moji kamarádi; každý přináší na hřiště a do kabiny něco jiného. Každopádně zmíním například svého nejlepšího kamaráda Michala Stehlíka, to dle mého celá kabina pochopí a nikoho tím nenaštvu."

Jak to půjde Soběchlebům na jaře? A co pro to hodlají udělat? „Určitě se budeme chtít o pár pozic posunout, ale stále je to naše první sezóna v tomto složení, takže vidím střed tabulky jako optimální. Cokoliv navíc by byl příjemným bonusem. Teď v lednu chceme chodit jednou týdně do haly, abychom i přes zimu měli balon u nohy. Budeme pak mít i nějaké přátelské zápasy.

A co případné posily? „Vždycky jde mužstvo nějak posílit. Zkoušíme se poohlížet po hráčích, kteří by zapadli do naší party a byli přínosní na hřišti. Nemáme zatím žádné jméno domluvené, každopádně na tom pracujeme."

Na postup vidí Hennebichler Unčín. „Má skvělý tým, do B třídy zkrátka patří."