Až na dvanáctém místě skončily na jaře soběchlebští fotbalisté. Bačkovský dobře ví, proč tomu tak bylo. „My jsme na jaře de facto netrénovali, chodili jsme ve čtyřech pěti lidech, to nemá cenu. Ale na to, v jakém počtu jsme se scházeli i na některé zápasy, tak s odstupem času hodnotím jaro celkem pozitivně. Mrzí mě, že jsem v závěru klukům také moc nepomohl. Je to i o partě, ta nám chyběla.”

Jako důkaz odchovanec Krupky zmiňuje pozápasová posezení, která se v místní hospůdce téměř nekonala. „Kluci po utkáních odjížděli domů. I já. Podle mě je to tím, že většina nemá ke klubu takový vztah, což je škoda. Ale mohlo by se to zlepšit příchodem staronových hráčů, vrací se moji kamarádi Michal Stehlík z Bíliny, Patrik Hennebichler z Modlan a David Šanda z Unčína. Klub se navíc snaží o další hráče. Mohla by být i intenzivnější příprava, abychom na novou sezonu byli co nejlépe připraveni.”

Matěj Hendrych dává rozhodující zápas utkání Soběchleby - Rtyně (2:1)
Soběchleby do krajské soutěže nechtějí. Hlavním cílem je udržení fotbalu v obci

Soběchleby trénuje Václav Havlík, pomáhá mu kapitán a dlouholetá opora Lukáš Mráz. „Pan Havlík je dobrý trenér, děkuju mu za možnost se znovu vrátit k fotbalu. Je to i skvělý člověk ale samozřejmě dokáže zvýšit hlas, bez toho to nejde. Po většinu sezony hrajeme pod jeho vedením klasicky na dva útočníky,” líčí Bačkovský.

Jak již zaznělo, Soběchleby by chtěly skončit v tabulce daleko výše, než se jim povedlo umístit v ročníku 2021/2022. V kádru je spousta fotbalistů z Krupky. „Jsou kvalitní a super,” chválí Filip Bačkovský.

Velkou zbraní mužstva z malé vísky je podle všech hřiště. V okrese patří k jednomu z nejhorších, díky velké bojovnosti na něm ale Soběchleby získávají cenné body. Venku se jim naopak moc nedaří. „Já s tím moc nesouhlasím. Každý to říká, ale opak je pravdou. To naše hřiště je dle mého největší problém. Alespoň tedy z mého pohledu, protože já si rád hraju s míčem. A když chcete hrát technicky, tak to pak nejde. Stav trávy je daný tím, že se vše dělá ručně. Je pak fyzicky náročnější na něm hrát, ale snažím se to nevnímat. Každopádně klobouk dolů před tím, jak se náš kustod Roman Dvořák a ostatní členové klubu starají.”

Vedení TJ Soběchleby se zkrátka snaží ze všech sil, aby svůj stánek mělo v co nejlepším stavu, problémem jsou ale pochopitelně finance. Při domácích duelech si fanoušci stále můžou dát klobásu a pivo, zájemců o tradiční fotbalové lahůdky je však málo. „Mrzí nás, že se vytratili diváci a tím pádem i atmosféra. Jako malý jsem s tátou chodíval z Krupky do Soběchleb na fotbal, tenkrát byla atmosféra parádní. Lidi ale přestali na fotbal chodit, na domácích zápasech jich je pár, za to jim děkujeme. Venku bohužel nemáme podporu žádnou. I hráči přestali mít o fotbal zájem v obci, teď tu jsou tak dva tří přímo ze Soběchleb. Ale to není jen náš problém, plno kubů zaniklo a bohužel ještě zanikne.”

Turnaj v Modlanech vyhrály Srbice
Máme zákaz kouření a pití coly v areálu. Pivo po tréninku smíme, líčí Šváb

A teď hurá do soběchlebské kabiny! Nejdříve ale musíte u hřiště co nejlépe zaparkovat, parkovacích míst moc není. „Já na zápas jezdím se spoluhráčem, protože nemám řidičák. Podle mě se dá zaparkovat celkem dobře, jen musíte přijet s předstihem. A když to dáte za bránu, tak musíte doufat, že vám balon nerozbije sklo,” usmívá se soběchlebský fotbalista.

Pusu od ucha k uchu má i poté, co dojde na dotazy ohledně kabiny. Kdo je největší pařmen? „Ono v minulé sezoně nebylo moc důvodu slavit, ale pokaždé, když jsme vyhráli, s kluky jsme si zakřičeli. Když můžu vypíchnout, tak Matěj Hendrych je ten, který dokáže vydržet i druhý den.”

Matěj Hendrych je podle Bačkovského i modemanem soběchlebské kabiny, motorismus zvládá nejlépe Daniel Loos, ohledně žen prý ví nejvíce Patrik Hennebichler a možná prý Vojta Stejskal. A co hudba? „Většinou ladíme v rádiu ty nejnovější písničky z vybraných stanic. Myslím si, že máme vkus tak nějak stejný. Je tu plno mladých kluků, tak se shodneme – rap, pop, elektronická taneční hudba…”

Filip Bačkovský na sebe na závěr práskl jednu pikantnost ohledně sprchování. „S brankářem Lukášem Huttou z nich odcházíme poslední, trávím v ní nejvíc času, to se přiznám,” směje se. „Když někdo pospíchá, tak se sprchne doma, ale většinou se snažíme sprchovat všichni,” přidává.